parent nodes: 001.000 | 001.006 | 003.001 | Human Worlds Database

DODATEK I - Dynamika kolonizační expanze


Problematika kolonizační expanze je do značné míry komplikována nedostatkem konkrétních dat (zejména o jejích počátcích), přesto lze v historických pramenech nalézt alespoň mlhavé náznaky její podoby.

První krůčky byly přirozeně nesmělé a celkově šlo o velmi pozvolný a náročný proces - na tom se shodne většina autorů; a ačkoliv je v textech obvykle kladen důraz na lokální historické události postkolonizačního období, nechybí ani zběžné informace o prvních kolonizátorech (prospektorech). Kromě mnoha fantaskních nesmyslů se tak můžeme dozvědět i něco málo o přibližné době, kdy ke kolonizaci došlo, jejím průběhu a podobně. Samozřejmě informace se různí. Velmi.
Dobrým příkladem je otázka počtu kolonizačních vln do konce zlatého věku. Některé prameny se o nich nezmiňují vůbec, některé mluví o dvou vlnách, další o třech, jiné popisují dva či tři hlavní proudy a mnoho menších vln a tak dále. A jak odhalilo studium masových migrací během pátého a šestého tisíciletí (o kterých máme přece jen trochu více informací), významných faktorů je v otázce přesunu velkých komunitních celků příliš mnoho, abychom mohli zpětně - s odstupem několika milénií - s jistotou určit jejich přesnější podobu.
Podle některých odborníků by mohlo být vodítkem rozvětvení těchto vln, bohužel ani zde se nám nedostává konkrétních a jednolitých informací. Z podstaty věci se jeví absurdní, že by se první prospektoři vydali ze Země k jediné hvězdě a od té pokračovali dále v cestě. A skutečně, mnoho pramenů mluví o "větvích" - obecně vzato směrech, kterými lidstvo vyslalo první prospektory. Těch větví je vždy více než dvě a méně než deset. Nejčastěji se uvádí, že větvě byly celkem tři, ale výjímkou není ani pět či šest a v několika případech bylo popsáno větví sedm. Postupně byl vyloučen počet tří a devíti větví jako pravděpodobně pouze symbolický, ovšem stále panuje neshoda v názoru na konečné číslo.
Chaotický průběh pátého milénia následně dokonale znemožnil bližší historickou klasifikaci ve stovkách mocenských celků, o kterých víme dnes.

O něco lepší je to s počtem kolonizovaných hvězdných soustav, jelikož této otázce je věnována velká pozornost i mezi obory, které nejsou historicky zaměřené. S odkazem na výsledky posledních výzkumů odhadujeme, že na počátku zlatého věku byla plně osídlena asi desítka hvězdných systémů. Zdroje sice uvádí více - až stovku osídlených lokací, ale s ohledem na pravděpodobnou míru technického pokroku se takový údaj zdá značně přehnaný.
Na konci zlatého věku, tedy o milénium později, by se počet těchto kolonií měl údajně pohybovat mezi jednou a třemi stovkami, přičemž odborníci se opět přiklánějí spíše k nižší hranici. Důvodem je opět předpokládaná a nutně limitující úroveň dostupných technologií. Ty na konci druhé tisícileté říše umožňovaly přesun pouze klasickou metodou a to do vzdálenosti deseti (nanejvýš patnácti) světelných let. Akční rádius se podle některých zdrojů zvýšil během stříbrného věku až na dvacet světelných let, ale toto tvrzení zůstavá velmi sporným. Trochu překvapivě tak lze oprávněně předpokládat, že ještě na přelomu čtvrtého a pátého tisíciletí mělo lidstvo o svých koloniích poměrně dobrý přehled.

S příchodem stříbrného věku došlo k objevu (či spíše zavedení) cestování prostředníctvím skoku a i když byla tradiční metoda přesunu využívána i pro mezihvězdné lety ještě více než pět dalších století, nová technologie nakonec definitivně nahradila starou. Technika skoku do konce šestého tisíciletí zvýšila dosah kosmických lodí na dvacet světelných let, ale především umožnila zkrátit délku cesty na zlomek původní doby. Vedle toho došlo k zavedení subprostorové a telepatické komunikace, což výrazně změnilo nejen dosavadní podobu tehdejší diplomacie ale i strategické plánování. I přes astronomické náklady byly pozitivní dopady obrovské a téměř okamžité. Nová epocha lidstva při svém příchodu spustila hektické migrační vlny a nastupující třetí tisíciletá říše téměř dokonale odstranila všechny záznamy minulosti. Do začátku šestého milénia vzrostl počet hvězd s lidskými koloniemi z jedné stovky na tři sta až pět set.
V současnosti odhadujeme, že těchto kolonizačních center je již několik (možná až deset) tisíc.

Více viz Dodatek III: Mocenské celky třetí tisícileté říše.




top