parent nodes: 001.006 | Human Worlds Database

KAPITOLA VI - NOVÁ EPOCHA LIDSTVA : TŘETÍ TISÍCILETÁ ŘÍŠE (5000 - 6000)



Jak už bylo řečeno, spojení "třetí tisíciletá říše" je zastřešujícím názvem pro několik významných mocenských celků existujících v určitém časovém období. Tyto velmoci obvykle samy sebe označovaly jako pokračování impéria a slibovaly přinést nový zlatý věk v celé jeho záři a lesku, takže je přirozené, že přesně takto je popisují i tehdejší lokální zdroje. Alespoň ty méně kritické. Ty ostatní svou střízlivější výpovědí o dění šestého milénia přidávají důležité střípky do historické mozaiky, díky které můžeme lépe pochopit současnost.
Pojem "nová epocha lidstva" oproti tomu odkazuje na výrazné změny, kterými je tato doba typická. S rozpadem impéria rychle slábl vliv filozofie tradicionalismu, až vymizel téměř úplně, nahrazen myšlenkami racionalismu, ultraracionalismu a supernaturalismu.[1] Tomu zjevně napomohly nové, dosud nemyslitelné komunikační a transportní technologie, které samy o sobě značně změnily průběh a podobu kolonizace.[2] Ta v jistém smyslu stagnovala už asi dva tisíce let, což se nyní - kdy se tyto technologie staly zavedenými - mělo změnit.
V mnoha ohledech největší společnosti skutečně prospívaly, ovšem prosperita byla vyvažována rizikem plynoucím z - v podstatě neustálé - hraniční války s ostatními velkými sousedy. Tato hluboká existenciální nejistota se přirozeně odrazila v celkové atmosféře doby a také v katastrofických předpovědích budoucnosti. Těm ostatně už stovky let připravovalo půdu tzv. velké schizma, jehož negativní důsledky postupně rozleptaly budovatelského ducha druhé tisícileté říše. Kromě toho každodenní realita byla výrazně odlišná od vžité představy o impériu zlatého věku.

Během předchozích staletí došlo k poměrně výraznému sociálnímu pohybu ve společnosti. Tradicionalismus zlatého věku totiž níže postavené sice diskriminoval, ale přesto jim dopřával určité svobody, ba i jistou míru sociální mobility - jakkoliv nízkou. To způsobilo, že díky populačnímu růstu byla už během stříbrného věku dříve malá skupina privilegovaných fakticky pouze součástí velmi početné střední třídy, což mělo - nejen z pohledu mocných - neblahé ekonomické konotace.
Technologický boom spojený s uvolněním etických omezení, který přišel na úsvitu nové epochy lidstva, přinesl nové možnosti jak se s tímto dlouhodobě neudržitelným stavem vyrovnat. Bylo nutné vytvořit novou sociální vrstvu pracujících, jenž budou fakticky neschopní odporu a bude tedy možné jim odepřít přiznání jakýchkoliv práv. Zástupy geneticky modifikovaných klonů a biomechanoidních bytostí byly jen prvním krokem k zajištění ekonomických potřeb společnosti a tím i její celkové stability.

Skutečnost, že komunikace a cestování na velké vzdálenosti už nepředstavovaly tak nepřekonatelnou bariéru jako dříve, umožnila další rozkvět kolonizace - nutný vzhledem k potřebám populace, která se do počátku šestého tisíciletí rozrostla na tři sta (podle některých odhadů až pět set) miliard - byť za cenu obrovských nákladů. Tyto faktory nevyhnutelně zformovaly podobu společností třetí tisícileté říše, ačkoliv na jejím úplném začátku nebyly budoucí trendy ještě zcela zjevné.
Význam guvernérů a ambasadorů opět vzrostl, neboť nové technologie a relativně stabilizovaná situace umožnily vyšší míru centralizovaného řízení a velmi záhy dokonce i vznik skutečné obchodní sítě mezi kolonizovanými systémy. V krátkodobém měřítku tyto novinky přinesly všeobecný prospěch, na druhou stranu vyšší počet zájmových skupin s různými cíly ve vzájemné interakci výrazně zkomplikoval celkovou situaci, což se později projevilo opětovnou destabilizací celých regionů.[3]




[1] viz Dodatek II: Základní typologie společností

[2] viz Dodatek I: Dynamika kolonizační expanze

[3] viz Dodatek III: Mocenské celky třetí tisícileté říše




top