parent nodes: 001.005 | Human Worlds Database

KAPITOLA V - NOVÁ EPOCHA LIDSTVA : ZROD TŘETÍ TISÍCILETÉ ŘÍŠE (4500 - 5000)



Potenciál nových metod cestování a komunikace na velkou vzdálenost přivedl hned několik mocných vůdců na myšlenku znovusjednocení impéria pod svou vlastní vládou. Ta byla natolik lákavá, že novou epochu lidstva po téměř celou dobu jejího trvání formovala především idea "třetí tisícileté říše". Snaha o realizaci této velkolepé vize vedla k největším a nejdelším válečným konfliktům lidstva, daleko za hranicemi všeho, co si kdy člověk dokázal představit.

Spolu s ohromnou mírou destrukce přinesl vzestup supervelmocí také ztrátu kolektivní paměti. Už během první poloviny pátého tisíciletí došlo v jednotlivých společnostech díky izolacionismu a dalším vlivům k postupným ztrátám historických dat. A jak se pomalu vytrácelo povědomí o původu vlastní komunity, bylo pozvolna nahrazováno falešnou historií a novými legendami a mýty.
Důsledky dobře ilustruje koncept třetí tisícileté říše samotný. Především si musíme uvědomit, že na konci patého milénia uběhlo v podstatě už tisíc let od doby, kdy lze považovat impérium za fakticky nefunkční. Obecná představa o impériu jako takovém byla velmi stylizovaná až abstraktní, v každém případě značně zavádějící.
Zlatý věk získal svůj lesk až v pozdějších dokumentech - teprve od poloviny pátého milénia se objevuje termín zlatý věk; navíc ve spojení s pojmem impérium, které je chápáno jako jednolitý celek (v rozporu s historickou skutečností). Mimo to nebylo neobvyklé, aby byla třetí tisíciletá říše nazývana druhou tisíciletou říší, jelikož autor neznalý hlubší historie mylně považoval společenstvo zlatého věku za původní, tedy první tisíciletou říši.
Někteří autoři se dokonce domnívali, že výraz "tisíciletá" neodkazuje na skutečnost, že říše existovala alespoň jedno milénium, ale že šlo o impérium, jenž měřilo napříč tisíc světelných let. Což je zjevný nesmysl už jen proto, že i podle současných odhadů je veškerá lidská populace rozprostřena na menším prostoru. Tehdejší technologie takovou expanzi prostě neumožňovaly. Přesto šlo o celkem rozšířený mýtus.
Způsob, s jakým je impérium vykreslováno, navozuje dojem, že šlo o dokonalý ráj, ve kterém žili všichni šťastně a svobodně a byli si v rámci spravedlivého kastovního systému rovni. Nehledě na absurdnost takových tvrzení, rozporuplnost posledního prohlášení byla vykládána jako pouze zdánlivá, protože "je-li systém rozdělení spravedlivý, pak je rovnost v rámci tohoto systému nejen implicitní, ale i eticky správná". Silný důraz na tradiční (byť domnělé) hodnoty, především na společenskou celistvost a rodovou linii, je zjevně přítomen jako kontrast k aktuální skutečnosti s její nemile anarchistickou živelností. Impérium přestalo být historickým pojmem a stalo se posvátným symbolem, neboť jako jednotná říše bylo ztělesněním dokonalého, spravedlivého řádu.

Ideologická iluze o zlatém věku nakonec měla tak silný účinek, že roztočit válečná kola do nejvyšších obrátek ve jménu opětovného nastolení světového pořádku pokládali potomci nejmocnějších rodů za svou svatou povinnost. A jakmile se naskytla vhodná příležitost, mnozí z nich tak skutečně učinili.

Již během zlatého věku se začala různit rychlost a hlavní zaměření výzkumu v různých osídlených oblastech. Rozdíly postupně narůstaly až do míry, kdy po rozpadu impéria poskytly několika málo mocným společnostem výhodu nad ostatními. Jestliže stříbrný věk byl charakterizován procesem rozpadu, pak je tzv. nová epocha lidstva obdobím nového růstu. Sjednocování zvláště větších celků se samozřejmě neobešlo bez ozbrojené konfrontace. Neustálé boje přinesly po několika stoletích jisté uvíznutí v silovém equilibriu mezi několika hlavními hráči, proto přelom pátého a šestého tisíciletí považujeme za přibližný počátek třetí tisícileté říše.




top