parent nodes: 001.003 | Human Worlds Database

KAPITOLA III - DRUHÁ TISÍCILETÁ ŘÍŠE : ZLATÝ VĚK (3000 - 4000)



Čtvrté tisíciletí - často ve zdrojích nazývané druhou tisíciletou říší - přineslo tzv. zlatý věk kolonizace vesmíru. V tomto období došlo k jisté stabilizaci politické situace, což umožnilo postupný přesun větší části populace (podle některých odhadů až 75% na konci čtvrtého tisíciletí) do okolního prostoru a další technologický a ekonomický růst. Z historického hlediska se také ale jednalo o období výrazných sociálních změn a pomalého hromadění napětí uvnitř stále rostoucího impéria, které nevyhnutelně vyvrcholilo jeho totálním rozpadem během další éry. Ale nepředbíhejme. Nejprve je potřeba popsat roli tohoto supercelku a příčiny jeho vzniku.

Z hlediska kolonizace byl prozatímní postup lidské společnosti zanedbatelný, od druhé poloviny třetího tisíciletí sice mluvíme o nastartování a pozvolné akceleraci procesu kolonizační expanze, nicméně realita těchto prvních cest byla velmi krutá. Pravý rozkvět cestování meziplanetárním a mezihvězdným prostorem přišel až ve čtvrtém tisíciletí. Taktéž je nutné zdůraznit, že vývoj nových technologií nejen že zabral celou epochu, ale zároveň se v různých částech impéria lišila rychlost vývoje i jeho směr. To mělo samozřejmě dalekosáhlé důsledky.

Mezi průvodní jevy cestování v této historické éře patřila už zmiňovaná zdlouhavost přesunů, jejich extrémní nebezpečnost a nákladnost a také značné odloučení kolonií. Fakt, že doprava i přes veškerý rapidní vývoj zůstávala stále absurdně pomalou a drahou záležitostí, znamenal nutnost zformování dopravní struktury mezi nejbližšími reálně dosažitelnými hvězdnými systémy. Tato síť byla přirozeně silně centralizovaná a s pomocí diplomacie ekonomických zájmů a silné kontroly obyvatelstva byly společnosti schopny vybudovat kooperující systém, který je v pozdějších zdrojích označován jako impérium - druhá tisíciletá říše. Tehdejší název byl zcela jistě jiný už jen proto, že impérium nebylo ve své době vnímáno jako konzistentní, homogenní celek. Někteří historikové dokonce tvrdí, že vzhledem k mizivým možnostem i prosté komunikace šlo spíše o něco jako myšlenkový trust, který byl pouze vedlejším konceptem v porovnaní s filozofií hlubokého izolacionismu. Ostatně stabilita politické situace byla mírně řečeno velmi křehká, udržovaná víceméně pouze výhodností či spíše nutností vzájemné spolupráce.
Společnosti byly stratifikovány do takové míry, že lze otevřeně mluvit o kastovních systémech. Ekologická situace na Zemi přitom začala být definitivně neúnosnou a elita, která už beztak žila ve svých zázračných sídlech oddělených od zbytku světa, toužila po přesunu na bezpečnější místo - do svého soukromého nebeského království. Ten se měl naplánovat a uskutečnit nejpozději do konce třetího tisíciletí; ve skutečnosti první kolonizační vlna odhalila o jak náročný a dlouhodobý proces půjde. Proto byla ještě druhá polovina třetího milénia ve znamení osídlování především rodného hvězdného systému.
Až stabilně vzestupná křivka přesunu populace během čtvrtého tisíciletí odhaluje skutečný první velký exodus lidstva z jeho rodné planety a jeho celkově pozvolný charakter.

Již zmiňovaná špička společnosti se snažila udržet centralizovaný systém tak dlouho, jak jen to bylo možné, na druhou stranu si od začátku uvědomovala, že jde pouze o dočasný stav. Když bylo patrné, že přesun veškerého nutného bohatsví a hmotných i nehmotných statků bude dlouhodobým a komplikovaným procesem, využili sociální inženýři skutečnosti, že zejména na Zemi a její soustavě se po celou dosavadní historii soustřeďoval vývoj nových technologií - což poskytlo strategickou výhodu při finálním přesunu do nových kolonií, které by nebyly schopny případného odporu, kdyby ostatní kontrolní mechanismy selhaly.
Zejména ze začátku byla mocenská struktura impéria poměrně zjevná: všichni hlavní hráči sídlili na Zemi a jejím blízkém okolí (jako ostatně drtivá většina veškeré populace). Protože nebylo možné řídit kolonie přímo ze sluneční soustavy, dohled měli vykonávat přímo na místě k tomu určení zastupitelé a guvernéři. Postupem času byly do vzdálených lokací společně s potřebným materiálem a vybavením posílány i vojenské lodě a také další velmi loajální členové budoucí nejvyšší třídy. Zatímco první prospektoři - jakožto běžní občané - byli vázáni smlouvami a jejich zájmy byly formovány ekonomickým tlakem, vládnoucí vrstva se snažila udržet si vliv pomocí prostředníků, jejichž služby měly být v budoucnu náležitě odměněny.
Tento systém se pak pochopitelně dále uplnatnil v diplomacii, která se odklonila od přímého vyjednávání k jakési formě zastupitelské autority pověřené jednat v rámci předem daných dlouhodobých cílů a postojů. To značně změnilo a posílilo význam nejen guvernerů, ale stejně tak i ambasád a ambasadorů, přičemž právě příslušnost k vhodné rodové linii byla považována za nejlepší záruku důvěryhodnosti zvoleného guvernéra či ambasadora. Vzhledem k okolnostem se pak časem rodová větev dotyčné osoby spojila s nějakou z místních. Tím se jinak formální funkce přenesla do hlubších rozměrů. Jak se ukázalo později, vliv ambasadorů - díky jejich delikátní zprostředkovatelské pozici - během zlatého věku výrazně vzrostl a s ním i jejich moc.

Aby bylo riziko revolty dále sníženo, byly kolonie zejména ze začátku silně závislé na podpoře ze Země, zatímco později rovnováhu vyvažovala narůstající přítomnost ozbrojených složek a spletitá hierarchická síť, úmyslně složená tak, aby vedle různých špehů byla plná lidí, jenž měli kontrolovat nebo ovlivňovat jiné - ať už vědomě či nikoliv.
Všeobecná bezpečnostní opatření byla na nejvyšší možné úrovni úměrně problémům, kterými si impérium prošlo za éry prvních prospektorů. Aby se předešlo eskalaci nespokojenosti pracujích v otevřenou vlnu protestů, byl mírně zvýšen životní standard, ovšem toto malé zlepšení bylo jen zástěrkou pro celkové zpřísnění režimu. Obyvatelstvo bylo víceméně pod nepřetržitým dohledem.
Přestože se kvalita a délka života v dlouhodobém hledisku zvýšila, rozdíl mezi průměrnou délkou života těch nejvýše a nejníže postavených byl pořád zhruba trojnásobný. V této době se také nejspíš začala výrazněji projevovat genetická diferenciace mezi různými sociálními skupinami, v závislosti na společenském statusu, povolání a životním prostředí. Lze předpokládat, že - z důvodů zachování určité flexibility a mobility pracujících - s tímto fenoménem jednotlivé společnosti ještě (do jisté míry) bojovaly, zatímco k jeho širšímu využití došlo až s příchodem nové epochy lidstva.

Není těžké již v tomto období spatřit kořeny budoucích totalit, jelikož samotné členské mocnosti impéria byly ve své podstatě totalitními režimy. Přesto ještě zhruba do poloviny čtvrtého milénia všeobecně panovala nadšeně budovatelská atmosféra plná svěžího optimismu a víry ve změny k lepšímu. Ostatně téměř nikdo tehdy neměl ponětí o skutečném stavu věcí. Impérium bylo svými současníky poněkud mylně považováno za důkaz, že lidstvo je schopné překonat staré problémy a vzájemnou nevraživost a spolupracovat jako celek pro zářivou budoucnost všech. Média oslavovala pionýrského ducha doby, který se brzy vtělil do stylizované představy objevitelů a budovatelů lepších světů a zítřků. Tak se znovuzrodil kult prvních prospektorů, který se z propagačního nástroje doby temna přeměnil v pravý mýtus zlatého věku.
Názor tehdejších mas na aktuální dění se nám dnes může zdát naivní, ale nezapomínejme, že o pravé podobě strategického plánu starého tehdy už stovky let samožejmě nikdo z mocných před veřejností nemluvil. Koneckonců tyto dvě sociální skupiny už dávno žily v naprosto oddělených světech. Snad i proto někteří autoři spojují zánik impéria s pádem posledních iluzí o morálnosti lidského počínání a platnosti společenské smlouvy. Nicméně pravdou je, že struktura společnosti se ani po něm nijak zvlášť nezměnila.
Pokud můžeme mluvit o výraznějších společenských změnách v celkovém měřítku, pak je to na prvním místě definitivní opuštění naturalistického vidění světa a přechod k tradicionalistickým hodnotám.[1] Postupný přesun z původního centra podkopal vůdčí postavení Země a dal prostor k zformování nové podoby společností. V mnoha oblastech došlo prostřednictvím naprosté unifikace poskytovaných služeb k otevřenému přiznání mocenské struktury a tím i skutečnosti, že stát jako koncept zanikl, neboť státem se dávno staly korporace. Během druhé poloviny zlatého věku začaly třenice mezi vlivnými rodovými liniemi nabírat na síle. Pravděpodobně už tehdy přišly na svět první představy o možném boji o dominanci v zatím ještě vzkvétajícím impériu.




[1] viz Dodatek II: Základní typologie společností




top