parent nodes: 001.002 | Human Worlds Database

KAPITOLA II - DOBA TEMNA : ÉRA PRVNÍCH PROSPEKTORŮ (2500 - 3000)



Většina mytologických systémů spojuje přítomnost vlastní kultury v dané oblasti s určitým zásahem vyšší moci, případně s příchodem dávných předků. Tito předkové obvykle pochází z blíže neurčených posvátných míst (která nejčastěji leží výslovně za hranicemi materiálního světa) a sami běžně mívají vlastnosti polobohů, ne-li přímo bohů. Není tedy překvapením, že prospektoři ze Země jsou obecně líčeni podobně velkolepě. Tradiční popis událostí obsahuje vedle vyjmenování hrdinských vlastností a skvělého charakteru členů prvních mezihvězdných posádek nesčetná nebezpečí, kterým museli prapůvodní kolonisté čelit, aby po dlouhém a strastiplném putování nakonec našli vhodnou sluneční soustavu, kde vdechli život novým světům. Leč část pramenů naznačuje i podstatně méně fantastickou historii prvních prospektorů.[1]

V předkolonizační éře byl zájem o praktickou terraformaci planet přirozeně velmi malý, ačkoliv k prvním experimentům s osidlováním a terraformací vhodných kosmických objektů došlo ještě ve sluneční soustavě. Za nemalou částí těchto projektů stála řada miliardářů, kteří už dlouhá léta vrhali ohromné množství peněz do přeměny jejich pozemků na samotné Zemi. Pro tyto jedince začala být od určité doby myšlenka privátní planetární rajské zahrady velmi lákavá. První takové projekty hojně težily ze zkušeností získaných během již zavedené těžby, kyvadlové meziplanetární dopravy a zpracování vytěženého materiálu v orbitálních nebo lunárních továrnách. Nicméně díky své zdlouhavosti, nákladnosti a komplikovanosti se terraformace planet za první tisícileté říše a i v pozdějších obdobích odehrávala především v reklamních spotech a propagačních filmech.
I když sondy vypuštěné v minulých stoletích objevily mnoho vhodných planetárních kandidátů, myšlenka osídlení jiné planety nebo měsíce s sebou nesla nejen praktické, ale i etické problémy. Objekty vhodné pro život člověka totiž nezřídka již mají nějaký ekosystém, často velmi rozvinutý. Aby byl takový objekt opravdu bezpečný pro osídlení, musela by být vymýcena značná část živých organismů, ne-li dokonce všechny. Z autorů, kteří mluví o velkém hříchu předků, se většina z nich shoduje, že k tomu během zlatého věku (ale možná už za éry prvních prospektorů) běžně docházelo.[2] Největší pozornost byla přesto věnována budování gigantických vesmírných stanic a obřích plavidel. Stávalo se i to, že terraformace nějakého tělesa byla sice zahájena, ale z různých důvodů nebyla nikdy zcela dokončena. Pokud už bylo nějaké vhodné těleso terraformováno, šlo o sídlo té nejvyšší elity. Příležitostně se zde mohli rekreovat i další členové společnosti. Většina zařízení umožňujících život obyvatel tudíž zůstávala soustředěna na obřích orbitálních stanicích, případně ve speciálních povrchových a podpovrchových městských bunkrech.

Na druhou stranu zájem o život mimo zemský povrch rostl úmerně počtu dobrých důvodů pro trvalé opuštění Země. Do první poloviny třetího milénia se stav pozemské ekologie výrazně zhoršil a planeta se stávala čím dál více neobyvatelnou. To se negativně projevilo zvýšenou úmrtností a mnohem nižším průměrným věkem u nejníže postavených skupin obyvatel. Dosud prudký populační růst definitivně zpomaloval. I tak bylo kolem roku 2500 na Zemi a jejím blízkém okolí 20-30 miliard lidí. Koncem třetího tisíciletí už zhruba deset - možná dvacet - procent z nich žilo trvale v kosmu. Dnes žije nejméně pětasedmdesát procent veškeré lidské populace trvale mimo jakoukoliv planetu - od svého narození až do konce života. Ještě před pěti až sedmi stoletími to bylo podle některých odhadů přes devadesát procent.

S objevem kryospánku a dostatečně silných pohonů sice začala skutečná kolonizace vesmíru, ovšem cesty k okolním hvězdným systémům byly pořád příliš zdlouhavé, náročné a riskantní. Hlavní plánovači misí stáli před nesnadným úkolem. Nebylo pochyb, že vzdálené kolonie musí být (téměř) ve všech ohledech soběstačné. Už samotná podoba komunikace mezi hvězdnými systémy (či přesněji podoba ovlivněná délkou prodlení mezi odesláním zprávy a přijetím odpovědi) vylučovala jakékoliv smysluplné centrální řízení. Soběstačnost kolonií byla na jedné straně podmínkou jejich úspěšného přežití, ale zároveň přímo vybízela k vyhlášení nezávislosti. Zjevný střet zájmů (a z něj plynoucí dilema, jak dosáhnout vyváženého, trvale udržitelného stavu - zvláště pokud jde o loajalitu nových kolonií) uspíšil vývoj strategických plánovacích systémů a komplexních počítačových modelů. Sociální inženýrství mířilo ke svému vrcholu, na němž se stalo ústřední hnací a řídící silou drtivé většiny budoucích společenství.

Za zmínku také stojí, že mnoho legend vypráví o jakési smlouvě, podle které měli všichni, kdo se zůčastnili prvních kolonizačních cest, získat odměnou část z nově nabytých světů. Tam, kde to bylo možné, jsme provedli nespočetně různých testů, ale ani genetické vzorky ani jiné nálezy nepřinesly v tomto směru jednoznačnou odpověď. Avšak podle pověstí měli tito lidé a jejich potomci tvořit základ novokoloniální společnosti - novou místní aristokracii.
Z našeho pohledu se však zdá velmi pravděpodobné, že v mnoha případech šlo zejména v první vlně pouze o jakýsi zkušební předvoj a že úmrtnost v těchto koloniích byla důsledkem úděsných životních podmínek extrémně vysoká. Díky technologickému pokroku se situace poněkud zlepšila na přelomu třetího a čtvrtého tisíciletí.




[1] Většina nám známých glorifikujících dokumentů pochází z mnohem pozdější doby. Dosavadní nálezy víceméně podporují tezi, že tzv. "kult prvních prospektorů" v podobné podobě skutečně existoval a sloužil zřejmě jako náborový a propagační nástroj.

[2] Skutečnost, že známe několik desítek obydlených planet s velmi podobnými ekosystémy, tuto teorii do jisté míry potvrzuje. Na druhé straně stojí zástupy - obvykle lokálních - badatelů, kteří tento fakt naopak považují za důkaz vyvracející teorii o společném původu (lidstva - pozn. př.). Stejně tak se velmi liší názor na míru a formu ekodestrukce v té či oné oblasti. Jen čistě technicky vzato - vzhledem k měřítku - je přetvoření stávajícího ekosystému náročnou a problematickou záležitostí. Modifikace genetického materiálu budoucích obyvatel mohla také hrát roli. Rozsáhlý interdisciplinární výzkum probíhá na těchto místech a jejich okolí již staletí, jak ale víme, zatím nepřinesl jasný závěr.




top