parent nodes: Human Worlds Database

Ceres je mým domovem (protože mi patří)



Nad zvrásněným povrchem Vesty líně plula desítka vesmírných měst, každé na své bezpečné dráze. Pod nimi, blíž asteroidu, visela v prostoru skupina menších hubů, určených k navigaci a dopravě strojů, materiálu a horníků na povrch a zpět. Temné siluety umělých satelitů lemovaly tisíce drobných světel odhalujících důležité uzly, přechodové komory a doky. Stovky menších i větších plavidel v okolí prozrazovaly, že provoz tu nikdy nepolevuje. Na zježených pilířích čtveřice stanic řady X se otáčela ramena obytných modulů. Ve dvě hodiny a deset minut v noci místního času se jeden z nich zastavil. Nebylo to pozvolné zpomalení, jako kdyby přestal běžet elektromotor, ale prudké zabrždění, které vrhlo všechno co se nacházelo uvnitř proti jedné ze stěn. Většinu lidí vzápětí zabil náraz ve sto osmdesáti kilometrech za hodinu.

Celá konstrukce se okamžitě začala třást. V modulech s atmosférou se rozléhalo ječení namáhaného kovu, jak se motor, který stále běžel, pokoušel zkroutit hlavní rám do šroubovice. Bezpečnostní systém motor ihned vypnul a začal brzdit další modul, aby vyrovnal nárůst strukturálního napětí, které hrozilo zničit celou páteř pilíře. Ale protože i ten byl plný lidí, chvíli trvalo, než se obyvatelé na protilehlém konci definitivně ocitli ve stavu beztíže. Do té doby se rám nad místem, kde došlo k nehodě, vytrhl z jednoho ze spojovacích přemostění mezi pilíři a celý sloup se pomalu odkláněl od své původní osy. Počítač upravil pohyb dalších modulů. Autokorekční systémy všech pilířů spustily pomocné motory ve snaze udržet pohyb stanice pod kontrolou.

Neštěstí si už vyžádalo přes šest tisíc mrtvých a dalších asi třiadevadesát tisíc lidí bylo přímo ohroženo. Veškeré osazenstvo - skoro půl milionu duší - se snažilo co nejrychleji opustit stanici. Ještě než mohly začít záchranné práce a koordinovaná evakuace, zavládla naprostá panika. Nikdo neměl tušení, co se vlastně děje, ale všichni si byl jisti, že tohle je jejich konec.


Zpráva o katastrofě na orbitě Vesty zastihla Chena na návštěvě Popova v jedné z jeho rezidencí u Jupiteru. Umělé životní prostředí simulovalo vlahý podvečer a ze sedmikilometrové vzdálenosti se od horizontu pomalu snášela noc. Svažující se tmavnoucí stěnu večerní krajiny protkala nitkovitá struktura ulic a náměstí barvitou směsicí pouličního osvětlení, videostěn a reklamních poutačů. Pár desítek metrů pod vysutým balkónem vily houstl před pódiem s hudebníky dav milovníků klasické hudby. Stanice sloužila jako rekreační a zábavní středisko, takže o kulturní události a rozličné atrakce tu nebyla nouze.

"Už jste slyšel o Vestě?" zeptal se Popov.
"Slyšel," potvrdil Chen, "měl bych se urychleně vrátit na Ceres. Ostatně jednání s Zhangem dopadla výborně."
"Ano," pokýval hlavou Popov, "je čas aktivovat odbory."
"Přesně tak, z téhle situace musíme vytěžit co nejvíc. Mimochodem, kdy máte schůzku s Voroninem?"
"Za tři dny."
"Hm. Nemohlo to přijít v lepší chvíli... Poslyšte, napadlo mě, co když se k nám nepřidá?"
"Žádné obavy, byl by sám proti sobě. Nenechá si ujít příležitost odříznout Kendlera. Ale i kdyby jsme ho nepřesvědčili, nevadí - teď už nás nic nezastaví," odvětil Popov klidně.
"Pravda. Událost na Vestě - jakkoliv tragická - jen pomůže naší věci," odtušil Chen a spokojeně se pousmál.


O tři dny později vystoupil Popov z limuzíny před Voroninovým sídlem. Rozlehlý komplex budov na první pohled vyvolával úžas. Ačkoliv Popov nebyl žádný chudák, když jej prováděli obřími, honosně vyzdobenými sály plnými uměleckých děl a starožitností, přesně tak se cítil. A věděl, že to byl účel. Každý příchozí měl dostatek času si uvědomit, že okázale prezentovaná přemíra opulentního luxusu je přímo úměrná nashromážděnému majetku majitele domu. Přehnaně zdlouhavá cesta k jednací místnosti zároveň představovala určitou formu psychologického testu. Kdo nebyl dostatečně silný, toho excesivní manifestace bohatství a moci srazila před Voroninem na kolena.

"Vítejte v mém domě, pane Popove!" zahalekal bodře Voronin z půlky místnosti velké jako hala a vyrazil hostovi naproti.
"Pane Voronine, je mi velkou ctí. Děkuji vám, že jste mě přijal," odpověděl mu Popov, ale trvalo několik dalších vteřin než se oba muži setkali a potřásli si rukou.
"Potěšení je na mé straně. Rád poznávám své sousedy. A samozřejmě mě také zajímá, co pro vás mohu udělat. Dáte si něco k pití?" odpověděl Voronin přátelsky a pokynutím vyzval Popova, aby jej následoval směrem k baru. Popov uvítání vyhodnotil jako doporučení, aby moc nezdržoval a přešel rovnou k věci.
"Jak by se vám líbilo být nejmocnějším člověkem Jupiteru?"

"Ha!" zvolal pobaveně Voronin. "Vy rozhodně nechodíte kolem horké kaše." Popov si lehce odkašlal.
"Ochutnejte tohle, výtečné zboží," nalil oběma z karafy Voronin a pokračoval: "nuže, povězte mi, co bych pro to měl udělat?"
"To je na tom to nejlepší, skoro nic," usmál se Popov. "Nicméně, než mě začnete podezřívat, že plýtvám vaším časem, dovolte mi vás uvést do kontextu. Pak moje nabídka nebude znít úplně nesmyslně."
"Hm, rozumný nápad, pokračujte," uznal Voronin.
"Smím se zeptat, byl jste někdy na Ceres?"
"Neměl jsem tu čest."
"Ceres je zoufalé místo, pane Voronine. Měla to být výstavní síň lidského pokroku - mezistanice nejen mezi Marsem a Jupiterem, ale mezi vnitřním a vnějším systémem. Ale tenhle sen se nikdy nenaplnil. Lodě ze Země a Marsu letí k Jupiteru bez zastávek. A všechen lesk a sláva dobývání hornin z asteroidů jsou dávno pryč. Ale co hůř, lidé v pásu žijí v příšerných podmínkách. Společnosti je nevyplácejí. Tragické nehody jsou už skoro na denním pořádku. Nemají pojištění, odbory, zázemí. Nemají budoucnost..."
Popov se na okamžik odmlčel, aby usrkl ze sklenice. Voronin neřekl nic, jen poslouchal. Nad jeho hlavou ožily drobné plošky kinetické instalace a změnily polohu. Strop tiše zašuměl jako listí ve větru.

"Před nějakou dobou mě navštívil pan Chen - dobrý člověk, kterému dělá situace horníků velké starosti - a požádal mě o pomoc. Rád bych pomohl, říkám mu, ale co já s tím zmůžu? Jsem jen malý obchodník, přece nepůjdu do války s AMC a R-M... A pak jsem dostal nápad. Postavit se proti tak velkým firmám by byla naprostá pošetilost, ale je tu jistá cesta, jak těm dobrým lidem pomoct. Horníci nejsou hloupí, ví, že když zaberou jednu stanici, pošlou na ně armádu a bude štěstí, když to neskončí masakrem. Když zaberou stovku stanic, už to bude trvat déle. Ale na dlouho těžbu beztak nezastaví. Firma dřív nebo později stávku potlačí. Co by jim pomohlo, je jistější pozice ve vyjednávání. A tady to začíná být zajímavé pro nás."
Popov se ještě jednou rychle napil a hned vyprávěl dál: "Jak zareagují na Zemi na masivní stávku? Pošlou bezpečáky, ano, ale v první řadě se pokusí stávkaře odříznout. Zmrazit jim účty, zablokovat přístup k financím, omezit možnost pohybu. To samo je na mnoha místech v pásu dost na potlačení odporu dřív, než tam vůbec někdo stihne dorazit. Co kdyby ale existovala organizace s vlastní měnou, se kterou by horníci mohli bez obav obchodovat, nakupovat díky ní zásoby a služby? A která by také zaručovala volnost pohybu a bezpečnost vkladů? To by myslím mohlo management přimět k dialogu. Takže jsme s panem Chenem kontaktovali pár vážených lidí a zasvětili je do celé věci. Na Ceres nemají AMC ani R-M žádné skutečné vedení, všechno je řízeno centrálně. Kdežto horníci a tudíž i Chenovi lidé jsou právě tam. V pásu asteroidů jsou všichni samozřejmě na naší straně. Na Jupiteru jsme pro naši věc získali pana Zhanga. Paní Li je příliš závislá na dobrých vztazích s vnitřním systémem, ale máme příslib její tiché podpory. Potom je tu moje maličkost... no a teď doufám, že jsem nikoho nezapomněl, ale pokud se přidáte vy, tak jediný spojenec Země a Marsu, který zbývá, je..."
"Benedict Kendler..." zahučel Voronin. Trochu se mračil. Popov si nebyl jistý, jestli je to dobré znamení nebo naopak.
"Li i Zhang vážně souhlasili?"
"Ano. Máme v plánu oznámit založení Jupiter Union během několika dní. AMC a R-M si ničeho nevšimnou dokud Ceres neohlásí totální stávku. Pak už ale bude pozdě na to, aby s tím zkusili něco udělat. Veškerá produkce z asteroidů poteče k Jupiteru. To samé pracovní síly a s nimi i finanční transakce - lidé budou pochopitelně raději používat peníze, které nikdo neprohlásí za dočasně neplatné. Jestli se s nimi vedení nedomluví, škody budou nevyčíslitelné. Prostě budou muset vyjednávat... A vám skutečně stačí jen souhlas a faktická moc nad vnějším systémem je vaše."
Voronin chvíli zadumaně mlčel. Popov si v duchu vyčítal, že dostatečně nezdůraznil vychýlení vah ve prospěch Jupiteru a Voronina osobně, ale rozhodl se už nic nedodávat. Voronin letmo pohlédl na jeho téměř prázdnou sklenici a jedním douškem dopil obsah svojí.
"Dáte si ještě drink?" zeptal se. "Tenhle váš projekt mě opravdu zaujal."


Když Chen dorazil na Ceres, aby tam svolal setkání se zástupci odborů, měl půdu připravenou. Už během jeho cesty vyšly desítky článků a komentářů oznamujících reakci AMC na tragédii v jedné z jejich těžebních oblastí. Společnost v komuniké vyjádřila lítost nad zbytečnou smrtí tolika dobrých zaměstnanců, ale zároveň nepřímo obvinila horníky prohlášením, že na vině jsou neautorizované stavební práce a že pochybné nakládání s firemním majetkem, které způsobilo onu nešťastnou událost, bude důkladně prošetřeno. Byla to falešná zpráva rozšířená Chenovými lidmi a většina médií ji stáhla po rozhořčených protestech AMC. Ale také to byl přesně ten typ reakce, jaký by horníci očekávali a tak se fáma o nehoráznosti AMC okamžitě rozšířila po celém pásu asteroidů. Než společnost stihla vstřebat situaci a co se vlastně děje, vyplnila vzniklé mediální vakuum Chenova podrývavá kampaň. Všude to jen vřelo a ve vzduchu byla cítit nervozita a bojovná nálada. Jak Chen záhy ke své velké spokojenosti zjistil, zástupci odborů uvítali podporu Jupiter Union s neskrývaným nadšením.


Nina Rigos, šéfka odborů kolonie 4 Vesta, nervózně přešlapovala před hotelem. Ani ne proto, že Nilam Howell měl spoždění, ale protože se chtěla co nejdříve vrátit domů. Sice teprve včera dorazila na Ceres, ale událost na Vestě měnila všechno. Z původně zamýšlených schůzek si nechala jen jednu.

K chodníku přisvištěl baculatý elektromobil veřejné dopravy. Uvnitř sedící Howell zamával Nině na pozdrav.
"Mám pro tebe dobré zprávy," volal tónem plným optimismu.
Nina mu odpověděla krátkým úsměvem a přistoupila do vozu.
"Lotus vám posílá asi desítku plavidel. Vezou materiál i potřebnou technologii. Rekonstrukce bude hračka."
Nina se tvářila poněkud zaskočeně. "Lotus? Co ti s tím mají společného?"
"Posílá je pan Chen," upřesnil Nilam, jako kdyby tím bylo vše jasné.
Rigos ale nepůsobila dojmem, že by to tak bylo. "No a? Kdo je Chen? A co sněm, ten neudělá nic?"
"Sněm nemá prostředky," zavrtěl lehce hlavou Howell a hned se pokusil stočit směr hovoru. "Navíc teď mají všichni jiné starosti. Přijdou velké změny. Ty lodě dorazí tak za dva, tři dny."
"Už za tři dny?" zarazila se Rigos. "Tak moment, hezky popořádku. Kdo je Chen a proč nám pomáhá? A nepřijde ti trochu podezřelé, že něčí lodě s pomocí míří k Vestě tak brzy?"
"Nikdy jsi o něm neslyšela?" podivil se Nilam. "Pan Chen ovládá zhruba třetinu veškeré produkce v pásu asteroidů. Má plavidla skoro všude. To, že je schopen během pár dní vypravit několik lodí, není nic divného."
"A proč nám pomáhá?" pobízela ho Nina.
"Protože na tom má zájem. AMC a R-M jsou jeho přímí konkurenti a navíc je mezi nimi vleklý spor, který se táhne už kdovíjak dlouho. Kromě toho jeho rodina postavila většinu stanic na Ceres," vysvětlil Howell.
Rigos se zamračila. "Aha, takže on jen využije příležitost? A kdy že se staly odbory nástrojem konkurenčního boje?"
"Není jediný, kdo na tom vydělá," oponoval Nilam. "Na Vestě proběhnou opravy v rozsahu, jaký by jinak nebyl možný a Ceres... Ceres by ráda získala autonomii."
"Cože?"
"Slyšelas dobře," zabručel Howell skoro pro sebe a sám by byl raději, kdyby samostatnost Ceres vůbec nezmiňoval. Říct jí o tom musel, ale znal se s Rigos dost dlouho na to, aby věděl, co bude následovat.
"Ceres chce provést převrat?! A sněm k tomu nemá co říct?"
"Popravdě řečeno, nemá. To je jejich lokální věc," namítl opatrně Nilam.
Nina málem vybuchla: "Ale Ceres je největším centrem v pásu, tohle se týká všech!"
Nilamovi přeběhl po tváři mírně bolestný výraz. "Bohužel ne. Můžeš zkusit předstoupit před sněm a přednést námitky, ale nebudou tě poslouchat. Pallas i Hygiea beztak souhlasí... Z téhle situace budeme těžit všichni."
"Zbláznil ses?" supěla Rigos. "Tohle se akorát obrátí proti nám. Máme za úkol lidem zajistit slušné podmínky a budoucnost, ne je zatáhnout do revoluce."
"Jen klid, žádná revoluce nebude," ujišťoval ji Howell. "Půjde o klidný přesun moci. Stejně už všechno řídíme my."
"Ty ses vážně zbláznil..." vydechla Nina užasle. Na chvíli se i přestala tvářit stále víc rozzuřeně.
Nilam se jen usmál. "Neboj se, máme silného spojence na Jupiteru, zatlačíme AMC a R-M do kouta a donutíme je k dohodě."
Rigos působila rezignovaně. "Tohle se mi ani trochu nelíbí, tohle není dlouhodobý plán, který jsme odhlasovali," prohlásila, hlavu odvrácenou směrem ven z prosklené bubliny. Howell věděl, že rozhodně ještě nemá vyhráno.
"Nikdo jsme nepočítali s tím, co se stane. Ale teď se musíme přizpůsobit a získat co nejvíce kontroly nad pásem. Dokud jsme ve výhodné pozici. Víš, že na Zemi dokončují třetí rampu? Jestli se máme o naše lidi postarat, potřebujeme silné postavení. A silnou Vestu. Tak se netrap s pomocí od Chena a raději si zajisti kontrolu nad Vestou."
Nina mlčela. Vůz tiše plul po hlavní třídě, do kabiny sotva doléhalo jemné kodrcání kol po povrchu.
"Tu už mám technicky dávno," otočila se Rigos zpátky do hovoru a pořád nezněla, že má lepší náladu. "Kdo je ten silný spojenec na Jupiteru?" zeptala se úsečně.
"Kdo myslíš?" položil si Howell řečnickou otázku. "Unie společností z pásu a hlavně z Jupiteru. Taky mají za to, že Země a Mars nás, lidi z vnějšího systému, nepovažují za rovnocené partnery."
"Výborně! Čím dál lepší!" zvolala Nina.
"Ten sarkasmus nešlo přeslechnout," upozornil ji Nilam.
"Chtěla jsem jen zjistit, jak sněm podpoří Vestu a místo toho se dozvím, že jsme na pokraji první války mezi vnějším a vnitřním systémem. A samozřejmě, že naši lidé budou uprostřed!" spoustila Rigos zpátky v plné síle.
"Prosím tě, o jaké válce to mluvíš?" žasl Howell a dal si velký pozor, aby se tentokrát vyhnul nastražené pasti. "Nikdo si nedovolí riskovat konflikt, který by ohrozil produkci."
"To je pouze váš předpoklad," odsekla Nina.
"Máme dobré důvody si myslet, že je správný. AMC ani R-M to nebudou pokoušet," trval si Nilam na svém.
"V tom se naše názory rozcházejí. A dost mi vadí, že se mě, zástupce druhé největší komunity ve sněmu, nikdo neptal co si o tom myslím. Jen pošlou tebe, abys mě postavil před hotovou věc a zalepil mi hubu materiální pomocí od někoho, kdo nás pravděpodobně pouze využívá ke svým cílům." Rigos očividně zuřila. Nekřičela, vlastně vůbec nemluvila nijak zvlášť nahlas a o to hrozivěji zněla.
"Jak jsem řekl, můžeš přednést svoje námitky sněmu," pronesl Howell bez kapky počátečního elánu. Cítil, že hovor se dostal do slepé uličky.
"Ano a bude mi to k ničemu," zavrčela Nina. "Na tohle nemám čas, musím se vrátit na Vestu."
Ve voze na moment znovu závládlo ticho. Howell si povzdechl.
"Skutečně mě mrzí, že tě zpráva o brzké pomoci nepotěšila..."
"Proti pomoci nic nemám, v tom není problém," odpověděla spěšně Rigos. Její hlas zněl pořád hořce, ale o něco mírněji.
"Chápu..." pokýval Nilam hlavou. "Podívej, nikdo tě nechtěl vyloučit z jednání, jen se všechno strhlo hrozně rychle a počítali jsme, že budeš pro. Jako všichni ostatní."
"Všichni?" otočila se na něj Nina a probodla ho tázavým pohledem.
"No, skoro všichni," opravil se Howell.
"Všichni významní, kromě mě," odtušila jízlivě Nina a vrátila se zpět ke sledování venkovní scenérie. Vůz sjel z hlavní třídy na dálnici. Howell si všiml, že z elektromobilu, který je míjí po jeho straně, na něj vyplazují dvě děcka jazyk.

"Mimochodem, jaký má Chenova rodina spor s AMC a R-M?" ozvala se Rigos.
Nilam byl rád, že může na chvíli alespoň částečně změnit téma. "To je docela známá historie. Ta věc se vleče už generace. I když už asi nikdo neví přesně, co se tehdy stalo. Co jsem slyšel, tak praděd pana Chena přišel na Ceres jako kontraktor. Měl za úkol postavit třetí řadu stanic. Část z nich měla zůstat jemu, jenže když se projekt blížil ke konci, AMC začala tvrdit, že součástí dohody byl pouze pronájem. Starej pán se cuknul a začalo hodně nehezké vyjednávání, které vedl jeho syn. AMC ale nechtěla moc vyjednávat a jelikož byli Chenovi původem ze Země, byl tam obviněn z terorismu a odnesla to celá jeho rodina. Všichni příbuzní. Starej Chen to neunesl a seklo to s ním. Jeho syn si to nechal pro sebe, potichu převzal vedení společnosti a prohlásil, že teď už nemají co ztratit. Nabídl Zemi nové - ještě drsnější - podmínky a pohrozil, že zničí podpůrné stanice, které obsadil, pokud na ně nepřistoupí. Na Zemi zuřili, ale neměli na výběr, nemohli si dovolit potravinovou krizi. Na obchodu s ostatními stanicemi postupně hodně zbohatl. Po nějaké době jeho syn - tedy vnuk Chena staršího a otec pana Chena - nabídl jednu z podpůrných stanic zpět, výměnou za kontrakt na řadu čtyři."
"A dostal ho?" zajímala se Nina.
"Jistěže."
"Takže AMC zadává kontrakty lidem, které obvinila z terorismu?"
"No..." zaváhal Howell, "vlastně ano. Vesmír je plný paradoxů, že? I když tohle je celkem pochopitelné. Ta nabídka byla výhodná a koneckonců nikdo nemůže být viněn z hříchů svých předků, ne?"
"Že ne?" nadzvihla Rigos obočí. Nilamovi bylo jasné co tím myslí. Příběh o vyhrané vzpouře proti AMC jej fascinoval a zároveň naplňoval nadějí a důvěrou v Chena. Na rozdíl od něj Nina Rigos neměla tak silnou tendenci dělit lidi na ty, co se narodili ve vnitřním a vnějším systému. Nebo na ty, co se narodili na Zemi, na Marsu nebo jinde. Její klasifikace osob byla mnohem prostší: někteří lidé jsou parchanti, někteří o něco míň.
"Tak jako tak AMC ani R-M nikdy nechtěly ztrácet čas s koloniemi. Nestaraly se o Ceres nebo o Vestu nebo o Pallas, ne - cílem bylo obsadit nejlepší těžební lokace dřív, než se na Zemi nebo jinde objeví dostatečně silná konkurence. A ta už je nějakou dobu tady," uhnul narážce Howell.
Nina zachmuřeně přikývla. "Hm. Kolik z té historky může být pravda?"
"Kdo ví," pokrčil rameny Nilam. "Minimálně to, že předci pana Chena postavili většinu stanic na Ceres pravda je. A pan Chen se skutečně zdá být osobně velmi zainteresován - lepšího spojence jsme si podle mě nemohli přát. I když nesouhlasíš, z toho, že se snaží vyštvat konkurenci, budeme profitovat."
"Máš pravdu, nesouhlasím - podle mě to smrdí. Riskujete, že nás všechny zatáhnete do konfliktu, který nemůžeme vyhrát. Mně bude úplně stačit, když na tom nebudeme tratit," poznamenala Rigos.
Medový hlas počítače upozornil cestující, že se blíží do cílové destinace.
Howell vytáhl z kapsy bezpečnostní datovou schránku a podal ji Nině. "Tohle je detailní celkový plán a bližší instrukce. Každý předák má vlastní, ale jsou většinou hodně podobné. Obecné věci jako: co dělat, když... a tak. Zhruba za týden to začne a než budou hotové opravy, bude zase po všem, uvidíš."
Elektromobil zastavil u stanoviště před budovou space-portu dva a zvesela zapípal na oslavu další splněné mise.
"To rozhodně ano..." ušklíbla se Nina než vystoupila.


David Schwartz - generální ředitel a většinový majitel Asteroid Mining Company - seděl za stolem, hlavu opřenou o jednu ruku, a zamračeně hleděl oknem pracovny někam ven k horizontu. Neměl nejlepší náladu. Uběhl už skoro týden od neštěstí na Vestě a on věděl stejně málo jako před šesti dny. Navíc kvůli práci zanedbával hraní Grand Domination a bratranec Angus hrozil překonat jeho stagnující skóre. Tu radost mu nehodlal dopřát, slyšel by o tom nejmíň rok.
"Dobré ráno," vyrušil ho z přemítání hlas jeho osobní tajemnice Agnes Ilsy.
"Moc dobré se mi zatím nezdá," zabručel Schwartz.
"Aha, hádám, že už jste četl poštu," odhadla Ilsa.
"Viděla jste to?" zeptal se zbytečně Schwartz. "Dvanáct ředitelů divizí mi nedokáže říct, co se děje! Místo toho se hádají, v čí je to kompetenci."
"Hm. Nikdo z nich Vám neřekne, co se děje - oni sami nemají nejmenší tušení, co se děje. Panikaří, protože se bojí, že by ten problém mohl zůstat na krku zrovna jim," prohlásila Ilsa věcně, "ale třeba nějaké informace přinese ředitel bezpečnosti - bude tu asi za deset minut."
"Co chce?" chtěl vědět Schwartz.
Ilsa jen stručně odvětila: "Osobní briefing."
"To nemohl poslat memo?"
"Musí si krýt záda. Chce mít jistotu, že se neobjeví obvinění, že jeho divize nevarovala radu, přestože opakovaně varovala," usmála se Ilsa.
"Vy už jste s ním mluvila?" podivil se Schwartz.
"Ne, jen hádám."
Schwartz si povzdechl. Pak se podíval na Agnes.
"Co si o tom myslíte?"
"O čem?"
"O tom, co se stalo na Vestě."
"No, já nevím, co se stalo tam nebo jak k tomu došlo," začala trochu opatrně Ilsa, "ale myslím, že chování členů divizní rady naznačuje, k čemu došlo tady. To a pak pár záznamů v archivu."
Schwartz zpozorněl.
"Podle všeho se v rámci úsporných opatření ustoupilo od prvotních plánů rozvoje a na Vestě se postavilo výrazně méně stanic, než navrhoval původní projekt. To by nevadilo, protože i dělníků tam ze začátku nebylo tolik. Jenže s nároky na zvýšení těžby jich začalo přibývat. Nikdo samozřejmě nechtěl navrhnout obnovení investic do další výstavby a stávající infrastruktury a tak se to 'dočasně odložilo' na neurčito. A jak zařízení stárlo, možné řešení představovalo stále větší náklady, takže věc zůstala u ledu a všichni v tichosti doufali, že se na celou záležitost zapomene. A taky zapomnělo. Až do teď. Ale to jsou jen moje dohady."
Schwartz na ni chvíli zkoprněle zíral. Pak se probral: "To jako vážně? K čemu potom máme výzkumák a oddělení plánování, když ani oni na tohle neupozorní?"
"To víte, plánování a zdroje by mohly být k užitku, kdyby je někdy někdo poslouchal. Nejsou úplně neschopní, spíš rezignovali," vysvětlila mu Ilsa.
Schwartz nespokojeně zavrčel. Problém s nehodou u vzdáleného asteroidu byl zřejmě symptomem mnohem vážnějších potíží.

Ozvalo se krátké dvojité pípnutí. Ilsa se letmo podívala na svůj pad a oznámila, že dorazil Jeff Sinnes. Brzo mělo být Schwartzovi jasné, že ani on nepřináší dobré zprávy.

"Upřímně řečeno, stav zařízení v těžební oblasti 4 Vesta v žádném případě neumožňuje zpětně zjistit, co se stalo. Kromě faktu, že k události došlo na ilegální stavbě, už několik dní probíhají opravy konstrukce. Ty časem zahladí stopy případné sabotáže, takže i kdybychom tam vyslali vyšetřovatele, pravděpodobně už nic moc nenajdou. Ale vyšetřovatele bych prozatím neposílal..."
"Promiňte, řekl jste sabotáže?" přerušil ho Schwartz.
"Vzhledem k okolnostem nemůžeme tuto možnost zcela vyloučit," odtušil Sinnes. "Ale i kdyby šlo jen o nehodu, o příčinách toho asi moc nezjistíme. Nezbývá než doufat, že místní pořizují během oprav aspoň nějakou dokumentaci, ke které se později dostaneme."
Schwartz měl pocit, že Sinnes snad ani nemůže mluvit o jeho firmě. Zatímco poslouchal nahlédl tu a tam do rozsáhlé zprávy, kterou mu šéf bezpečnosti při příchodu předal. Text doprovázela spousta obrazového materiálu. Schwartzovi přeskakoval pohled z jednoho záznamu na druhý.
"Máme na Vestě pár lidí - ostatně naši agenti provádějí monitoring v pásu asteroidů už roky - takže nějaké informace o aktuálním dění přece jen dostáváme. Z nich - a z dosavadních pozorování - vycházíme v naší analýze. Takže ve stručnosti: co zatím máme? Nespokojenost zaměstnanců v celém pásu asteroidů dlouhodobě stoupá. Vesta je sice nejkřiklavější případ, ale zdaleka ne jediný. Na mnoha dalších místech se potýkají se stejnými problémy. Zastaralé, někdy přímo nefunkční vybavení, přelidnění, vysoké pracovní nároky, špatné životní podmínky a tak dále. Došlo to až tak daleko, že zájmové organizace zpochybňující legitimnost kolektivní smlouvy mají širokou podporu. Snažili jsme se tento neduh potlačit hned v zárodku, ale jelikož většina těžařských stanic je fakticky mimo přímou kontrolu, naše možnosti vždycky byly v tomto ohledu značně omezené. Těmto takzvaným odborům se přirozeně katastrofální nehoda velmi hodí - dodává jejich agendě zdání pravdivosti."
Schwartzův pohled ulpěl na tváři umělého hlasatele. Popisek uváděl, že jde o součást neoficiálního vysílání. Ve spodní části obrazu běžel přepis jeho prohlášení. Text na zastaveném snímku zněl: ...pás asteroidů není Země, tady na lidském životě záleží!
Sinnes mezitím pokračoval: "Ve hře je samozřejmě více skupin nebo jednotlivců, kteří by mohli - a nejspíš se i pokusí - na současné situaci profitovat. Původce případné sabotáže mohl být i někdo z konkurentů nebo z vašich osobních rivalů... snažíme se posoudit všechny možnosti. Čas nám jistě brzy odhalí víc."
"Máme očekávat další nehody?" zeptal se Schwartz zachmuřeně.
"Nemyslím si," zavrtěl hlavou Sinnes. "Pokud skutečně šlo o záměrný útok, druhý případ by to mohl prozradit a celá věc by se pak obrátila proti iniciátorům útoku. Naše predikce pro nejbližší budoucnost je taková, že odbory se pokusí navázat jednání a legitimizovat svůj status. Osobně bych jim v jejich požadavcích vyšel vstříc, alespoň dokud proti nim nezískáme důkazy."
"To je absurdní!" vybuchl Schwartz.
Sinnes pokrčil rameny: "Uvidíme, s čím přijdou. Nicméně musím zdůraznit potřebu urychleně stabilizovat situaci dřív, než se zvhrne v otevřenou rebelii."


Předpověď Jeffa Sinnese se vyplnila následující týden. Odbory obsadily na Ceres všechny správní instituce a zakrátko poslaly svoje požadavky. Když David Schwartz zjistil, že mu odboráři vyhrožují stávkou, rozzuřil se k nepříčetnosti. Zrovna byl s rodinou na návštěvě u manželčiných rodičů; což se hodilo, protože jeho tchánem byl Guss Maidenberg - majitel Maidenberg Group, společnosti, která vlastnila zbytek podílu v Asteroid Mining Company. Za normálních okolností by Maidenberg AMC prostě převzal, ale jelikož se Schwartz přiženil do rodiny, nechal mu majoritní podíl. Prý nerad a jen na naléhání dcery. V každém případě si po počáteční nevraživosti zeťe oblíbil. Schwartz věděl, že by to s ním měl probrat a také ho zajímal Maidenbergův názor.

Gusse Maidenberga našel podle očekávání v salónu. Místnosti dominovala animovaná abstraktní malba přes celou stěnu a obří erb rodu nesoucí citát: Velcí lidé mají velké plány. Schwartz pozdravil a zmínil ultimátum.
"Vím o tom. Asi před půl hodinou volal Rossen-Meier, taky neměl radost," přikývl Maidenberg.
"Co s tím bude dělat?"
"Co s tím může dělat? Bude vyjednávat."
Schwartz se zarazil. "Vážně?"
"A co mu zbývá? Ani my nemáme jinou možnost."
"Takže jim to projde? Dostanou co chtějí? Vždyť je to nehoráznost!" rozčiloval se Schwartz.
"Měli bychom s nimi jednat, neřekl jsem, že přistoupíme na všechno, co si nadiktovali," uklidňoval ho Maidenberg.
Schwartz nevěřícně vrtěl hlavou.
"Nesmíme to nechat dál eskalovat. Budeme ty lidi ještě potřebovat," připomněl Maidenberg. Schwartzovi se zdálo, jako kdyby mluvil se svým šéfem bezpečnosti.
"Projekt Chiron..." navázal na Maidenbergovu poznámku. "Proč je tak důležitý?"
"Nechápeš? Co myslíš, že znamená ten nápis?" zareagoval překvapeně Maidenberg a ukázal směrem k erbu. "Lidé potřebují někoho, aby stanovil cíl jejich snažení. Lidé potřebují smysl života. My jim ho dáváme."
"Projektem Chiron?" zapochyboval Schwartz.
"Mimo jiné."
"Jak?"
"To je prosté. Ti, co nemají žádnou moc, jsou vykonavateli vůle těch, co ji mají. Tím získají trochu důležitosti a hlavně možnost podílet se na budování společnosti - být užitečnou součástí něčeho většího, vznešenějšího. Tak to bylo vždycky. Jedni mají vizi budoucnosti a druzí tuto vizi naplňují."
"Naši vizi?" ujistil se Schwartz.
"Přesně tak," potvrdil Maidenberg.
"Hm... a kdo zaručí vznešenost té vize?"
"Zřejmě nikdo. Kdo zaručí, že se bez promyšleného vedení celá společnost nerozpadne?"
"Třeba právě to lidé chtějí?"
"O tom pochybuji. Lidé pořád něco chtějí, ale rozhodně nikdy netouží po ztrátě jistot a pohodlí, které už mají."
"Ani když se jim nabízí lepší možnost?"
"A nabízí? To, že si někdo myslí, že by lidem bylo za jiných podmínek líp, ještě neznamená, že má pravdu. Naopak, lidé často vidí věci až příliš zjednodušeně. Myslí si, že mají řešení všech problémů lidstva, přitom většina z nich nedokáže pomoct ani sama sobě. Ano, vidina něčeho lepšího skutečně může některé přimět zariskovat. Ale pokaždé, když selžou, zbytek si to uloží do kolektivní paměti. Proto nesmíme dopustit, aby se nám tahle drobnost vymkla z rukou."
"Takže necháme Ceres vyhlásit nezávislost?" Schwartz zněl lehce zoufale.
"I to je možné," uznal Maidenberg. "Můžeme si dovolit ztratit trochu vlivu na Ceres, ale nic nesmí ohrozit náš vliv na Zemi."


Jednání s odbory byla v plném proudu. Jeff Sinnes měl pro tuto příležitost vyčleněno dostatek specialistů, ale protože komunikace protistrany probíhala prostřednictvím silně kryptovaných kanálů, moc od nich neočekávál. Více ho zajímala unie, díky které horníci skutečně dokázali donutit vedení ke kompromisům. To pochopitelně nebylo ani trochu nadšené a kladlo spoustu nepříjemných otázek, na které Sinnes ještě neměl odpovědi. Už asi po sté procházel záznamy a snažil se najít nějaké souvislosti.
Bohužel informace o Jupiter Union prozatím nedávaly valný smysl. Organizace měla stovky členských společností. Na telestěně jeho pracovny se rýsovala grafická reprezentace její struktury. Sinnes nechal přeskupit graf podle největších známých firem a doplnit o majetkové vztahy. Vrchol pomyslné pyramidy ho nepřekvapil: jména jako Voronin, Zhang nebo Popov tvořila ekonomické těžiště Jupiteru - kromě Li a Kendlera všichni, co tam něco znamenají. Navzájem si nikdy ani moc nekonkurovali, nebylo tedy zvláštní, že byli schopni spolupráce. Jeff Sinnes se ovšem sám sebe ptal, jestli je podpora odborářů z jejich strany pouhé využití příležitosti nebo primární účel existence unie. A kdo je spojuje s odbory? A hlavně: kdo a s jakým konkrétním cílem tohle celé naplánoval?
Část grafu zobrazující zůčastněné firmy z pásu asteroidů a především z Ceres působila ještě méně přehledně. Tam - snad až na pár vyjímek - byli proti AMC a R-M v podstatě všichni. Jistý Chen, který ovládá třetí největší podíl produkce v celém pásu, je zjevně také členem Jupiter Union, ale v jeho případě by spíš bylo podezřelé, kdyby nebyl. Ostatně v téhle části sluneční soustavy mohli na oslabení vlivu AMC a R-M vydělat všichni.
Sinnes si mimoděk bubnoval prsty o desku stolu. Kdyby tak měli více informací... Oddělení nemělo na Jupiteru moc agentů - nadřízení doposud nepovažovali oblast za dostatečně důležitou. O Vestě, odborech ani unii pořád nevěděli nic nového... a čas stále běžel.


Ani Chen si nedělal starosti s probíhajícím vyjednáváním. Považoval se za vítěze a nezbývalo než zajistit upevnění nově nabyté pozice na Ceres. A i v tomto ohledu šlo vše lépe než kdy vůbec doufal. Během několika týdnů se z něho stala živoucí legenda a z jeho mluvčích mediální hvězdy. Odboráři Chenovy firmy dokonce ukazovali jako pozitivní protiklad politiky AMC a R-M. Celý pás asteroidů mu doslova zobal z ruky.
Za to do jisté míry vděčil náhodě. Jeho společnosti ve srovnání s místní konkurencí skutečně poskytovaly zaměstnancům výrazně větší péči, ale ne zrovna proto, že by na nich Chenovi kdovíjak záleželo. Pouze se naučil, že k tomu, aby se prosadil, nestačí jen agresivní obchodní politika, ale potřebuje také co nejlepší personál. A jestli ho má získat za rozumnou cenu, musí nabídnout nějakou protihodnotu. Proto zavedl sociální program. Ten sice postupně trochu nabobtnal, přesto se Chenův přístup časem ukázal správným. A při zpětném pohledu až geniálním.


Schwartz vypadal unaveně a podrážděně. Tak ostatně vypadal posledních pár týdnů pořád. Nebylo divu, těžba v pásu se fakticky zastavila a jelikož měli horníci s Jupiter Union za zády pevnou vyjednávací pozici, požadovali mimo jiné vyhlášení autonomie Ceres. Bylo jasné, že společnost se tomu bude snažit zabránit zuby nehty. A také že nakonec bude muset ustoupit. A ještě celé týdny budou pověření zástupci obou stran tančit balet kolem konečných podmínek dohody.
"Odbory souhlasily, že je potřeba nehodu na Vestě vyšetřit, takže tam někoho pošlete."
"Jistě. Mám v pohotovosti ty nejlepší agenty..." začal Sinnes, ale Schwartz ho přerušil: "Omezte počet lidí jen na ty nejnutnější a jen na vyšetřovatele nehody. Žádní agenti. Jednání ještě neskončila - nechceme je provokovat."
"Žádní agenti?" nevěřil Sinnes.
"Ne na Vestu. Chci abyste infikoval Ceres a to dokonale," informoval ho Schwartz.
"Samozřejmě," odvětil pohotově Sinnes.
"Prioritou je zjistit, co se děje na Ceres a pochopitelně, pokud se vám podaří nenápadně dostat svoje lidi i na Jupiter, tím lépe," pokračoval Schwartz.
"Ano, pane, ale odhalení sabotáže na Vestě by jistě pomohlo s problémy na Ceres" namítl Sinnes.
"To už je vedlejší," zavrtěl hlavou Schwartz. "Ze sabotáže obviníme Chena. Znáte ho?"
"Vím o koho se jedná. Pomáhá odborům s opravami na Vestě - v souladu s vašimi instrukcemi děláme, že to nevidíme," potvrdil Sinnes.
"Tím lépe, nějaké dotazy?"
"Ano, nebude trochu problém ho odsoudit bez důkazů?" zeptal se ho Sinnes.
"Odsoudit?" opáčil Schwartz. "My ho jen obviníme. Kdo by ho soudil? Mezinárodní tribunál? Vždyť ani není ze Země."
Sinnes jen zíral, tak náhlý obrat nečekal, i když veděl, že má jeho zaměstnavatel pravdu.
"To, co teď potřebujeme je podkopat Chenův rostoucí vliv na Ceres a zabránit dalším ztrátám ve prospěch Jupiter Union," vysvětlil mu ještě Schwartz. "Takže jestli dokážete vyrobit nějaké kompro proti nim, výborně - oddělení pro styk s veřejností ho jistě uvítá, ale s Vestou neztrácejte zbytečně moc času. A v každém případě postupujte s maximální obezřetností. Naše dlouhodobé plány nesmí narušit nějaký výraznější konflikt. Jasné?"
Sinnes moc dobře věděl, o jakých dlouhodobých plánech mluví.
"Naprosto," ujistil ho.


Popov stál na terase své oblíbené vily a zamyšleně hleděl k protější straně stanice. Pod "nebeským horizontem" stoupal svah plný zeleně, kterým se v esovitých zákrutech vinula řeka. Mezi drobnými kopci a lesíky se klikatily stezky a ulice, tu a tam doplněné přepychovou vilkou.
"Měli bychom Zemi a Marsu věnovat větší pozornost," přerušil najednou ticho.
"Proč?" zeptal se Sergej Zajcev, jeho pravá ruka.
"Ta záležitost s těžaři se mi nějak nelíbí," odpověděl Popov.
"To nechápu," zarazil se Zajcev. "Nedopadlo všechno podle plánu?"
"No právě. Nezdá se ti, že to šlo až moc hladce?" zeptal se ho Popov.
Zajcev nevycházel z údivu: "A to je špatně?"
"Čekal jsem, že AMC s R-M budou klást větší odpor."
"Pokud vím, jednání ještě neskončila," namítl Zajcev.
"Svým způsobem skončila," nesouhlasil Popov. "Teď už jenom ladí detaily."
"Dobře, váš plán fungoval. Pořád nevidím důvod k znepokojení."
Popov si promnul bradu. "Něco mi říká, že za tím něco vězí... akorát nevím co."
"Mám nechat vypracovat podrobnou zprávu?" nabídl Zajcev.
"Jo. Chci vědět o všem, co se ve vnitřní zóně děje," souhlasil Popov.
"Pár dní to zabere."
"To nevadí. Chci dostávat zevrubné info pravidelně."
"Jistě. Mimochodem, na Zemi obvinili Chenovy lidi z terorismu," vzpomněl si Zajcev.
Na Popova to očividně vůbec nezapůsobilo. "Samozřejmě," utrousil jako by nic.
"Je to pravda?" vyzvídal Zajcev.
"Pravda je irelevantní," odvětil Popov suše.
"Horníky by to asi zajímalo," oponoval Zajcev.
"Kdepak," ušklíbl se Popov. "Koupil si je hned ze začátku, když jim pomohl s opravami na Vestě a zahltil fond pro pozůstalé."
"Pozůstalé obětí, které má na svědomí?" doplnil Zajcev.
"Přestaň už s těmi pomluvami, Sergeji. Co s tím pořád máš? Kde jsou nějaké důkazy?" upozornil ho Popov.
Zajcev se nevzdával. "A co když se ty důkazy objeví?" trval na uspokojivější odpovědi.
"Tak se stane co? Nestane se nic. Lidi řeknou, že to je jenom propaganda. Pro ně je Chen vzorem, ze kterého by si na Zemi měli vzít příklad. Nezáleží na tom, co je pravda, ale čemu lidé věří," dostalo se mu poučení.
Zajcev svraštil čelo: "Nebo chtějí věřit?"
"Tak," kývl hlavou Popov.
Zajcev věděl, že nemá smysl o tom dál diskutovat. "AMC tomu věří, nebudou se chtít pomstít?"
"No, to už je Chenova věc."


O několik dní později navštívil Popova Chen - poprvé od nehody na Vestě. Měl výbornou náladu. Když mu Popov řekl o svých pochybnostech, s úsměvem mávl rukou: "S tím si nedělejte starosti, jen chtějí vypadat dobře. Zvlášť teď."
Popov pochopil, že mu něco uniká. "Zvlášť teď?" zopakoval.
"Na Zemi dokončují novou rampu, mají v plánu dostat do vesmíru spoustu lidí," vysvětlil Chen.
"Opravdu?" vytřeštil Popov oči. "Jak dlouho jim to bude trvat?"
"Ne víc než rok," odhadl Chen. "To jste nevěděl? To byla jedna z hlavních obav odborářů: že je všechny prostě nahradí. Leckdo by chtěl ze Země vypadnout. Ta planeta je odepsaná."
"To zní jako problém," zamračil se Popov.
"Teď už to takový problém není," usmál se jeho host.
Popov zavrtěl hlavou. "Myslím tu spoustu lidí. Přitáhnou sem všechny potíže co mají na Zemi."
"Copak, bojíte se konkurence?" šťouchl do něj Chen.
"Ale prosím vás."
"Jen žertuji. Vidíte to moc černě," prohlásil Chen o kapku vážnějším tónem.
"Hm. Snad máte pravdu." odtušil Popov neurčitě.

Ten večer dostal Popov memo od Zhanga se žádostí o schůzku. Popov se tomu trochu podivil, protože členové Jupiter Union se měli sejít ani ne za tři týdny, ale pochopitelně souhlasil.


"Pane Zhangu, vítejte! Nečekal jsem, že se s vámi znovu setkám ještě před schůzí," přivítal Popov s nehranou radostí Zhanga. Ten mu s úsměvem potřásl rukou: "Rád vás opět vidím, pane Popove. Ano, právě ta schůze - chtěl bych s vámi probrat jistou záležitost dříve než k ní dojde."
"Ale jistě," ujistil jej Popov a nabídl hostovi místo k sezení a občerstvení. Zhang požádal o růžový ledový čaj.
"Zajímáte se o dění na Zemi?" zeptal se Zhang.
"Velmi, ale bohužel zdaleka nevím tolik, kolik by se mi líbilo," odtušil Popov.
Zhang chápavě pokýval hlavou. "Ano, situace v celém vnitřním systému je mírně řečeno chaotická. Říká vám něco Projekt Chiron?"
"Bohužel ne. Máte na mysli tu rampu, co je před dokončením?" vyzvídal Popov.
"Kdepak, i když ta s tím souvisí," odpověděl Zhang. "Takže o rampě víte... co si o tom myslíte?"
"Upřímně si nejsem úplně jist," přiznal Popov. "Dělá mi trochu starosti představa imigrační exploze."
"Inu, k té jednoznačně dojde," souhlasil Zhang, "ale to je naneštěstí jen část problému."
Hovor přerušila obsluha s Zhangovým ledovým čajem. Zhang zdvořile poděkoval, napil se a pochválil jeho kvalitu.
"Nuže... ano, až na Zemi dokončí další rampu, do vesmíru se pohrne ještě více lidí než nyní. Konkurenční boj se přitvrdí - možná výrazně - zajímavé jistě začnou být i odlehlejší lokace. Saturn, ano, ten určitě. A dále. Unie by se na to měla začít připravovat. Potřebujeme silnou jednotnou koncepci," mínil.
Popov mírně přikyvoval, Zhang o věci zjevně uvažoval podobně.
"Ovšem skutečný střet - jak se zdá - nebude probíhat až tak blízko. Nový vesmírný závod už začal a jde v něm o mnohem vzdálenější místa. A také o mnohem více, řekl bych. Ale popořádku."

"Před zhruba, ano, dvěma sty lety vypustilo konsorcium Země-Mars průzkumné sondy k nejbližším hvězdným systémům. Za několik dekád začaly skutečně přicházet zpět první zprávy. Průzkum byl ukončen po dalších sto letech a jeho výsledky musely být úžasné, protože je docela obtížné o něm cokoliv zjistit. Nikoliv nemožné, samozřejmě. Také není žádným tajemstvím, že i kolem jiných hvězd obíhají planety, asteroidy a tak dále. To ano, ale nikoho to moc nezajímá, protože současné hřiště je naše - solární - soustava. Ale to se brzy změní. Výzkum kryospánku postoupil do fáze, kdy je reálné jeho praktické využití pro cesty trvající desítky, možná i stovky, let. A Země s Marsem mají v plánu takovou cestu realizovat. Chtějí letět ke hvězdám, pane Popove. Doslova."


...