parent nodes: Human Worlds Database

Druhá tvář života v pásu asteroidů


Jenn Se pro New Informer
(cca 2413-2419)


Na oběžné dráze asteroidu pojmenoveném po římské bohyni domova a rodinného krbu žijí tisíce horníků bez rodin, dokonale odloučeni od svých domovů. Oblast Vesty - jejíž personifikovanou formu místní považují za svoji patronku - je mezi zasvěcenými vyhlášená děsivými životními podmínkami a zoufalým technickým stavem.

Lidská přítomnost v těžební oblasti 4 Vesta má dlouhou historii. Jelikož Vesta je druhý největší objekt po Ceres a z velkých těles v hlavním pásu je nejblíž, první stálá základna vznikla právě na její orbitě. Když ji před zhruba třemi stovkami let osídlili horníci, rozhodně nebyli prvními lidmi na místě ani v okolí - průzkum (a v malé míře i těžba) již probíhal i na ostatních asteroidech. Šlo o téměř výhradně automatizované procesy, kdežto Vesta, Metis a Iris se měly proměnit v - možná ne zcela trvalá, ale přesto skutečná - lidská sídliště. Lidstvo už ovládlo Zemi a její okolí, osídlilo Měsíc a nedávno vybudovalo první stálou základnu na Marsu se zařízením na povrchu i na orbitě. Nekonečné zásoby nerostných surovin roztroušené v hlavním pásu asteroidů byly blíže než kdy předtím. Nově příchozí věděli, že život na novém místě nebude lehký, ale pro muže a ženy s průkopnickým duchem doba slibovala vysoké výdělky a nadějnou budoucnost.

Postupem času byly plány na vybudování větších komplexů u Metis a Iris zrušeny. Pozornost vedení společností se upnula k Ceres. Vesta měla v té době už poměrně početnou komunitu a výsadní postavení v okolí: několik velkých stanic již bylo v provozu a mnoho dalších mělo být realizovano do padesáti let. Z plánovaných desítek však nakonec bylo postaveno a uvedeno do provozu pouze šest. Naděje místních na zlepšení umíraly společně s tím, jak místo ztrácelo lesk a lidem klesaly příjmy, zatímco extraterestrická těžba prožívala svůj rozkvět nejen na Ceres ale v celém pásmu asteroidů. I tak se vše zdálo ještě relativně v pořádku - přinejmenším práce bylo víc než dost. Těžba na Vestě dodnes jede na plné obrátky a její objem několikanásobně vzrostl. K tomu je pochopitelně potřeba větší množství strojů, zařízení a také personálu. Jenže ubytovací a skladovací kapacity časem přestaly stačit a vybavení nebezpečně zastaralo. Jelikož vedení nebylo ochotné uvolnit další prostředky na výstavbu naplánovaných stanic - a místní pro časté opravy sotva zvládali udržovat v provozu stávající - byli horníci nuceni improvizovat. Tím začala pozvolná cesta k úděsnému stavu, ve kterém je komunita dnes.

Dostat se na jednu ze stanic kolem Vesty je na první pohled překvapivě obtížné. Všechna plavidla, která se tím směrem vydají od Země, Měsíce nebo Marsu mají - jak jinak - plno. Ostatně pokud nejste zaměstnanec společnosti, nemáte na Vestě co pohledávat. Pravda, můžete si pronajmout vlastní loď, ale to je poněkud nákladné. Kromě toho v ní budete muset během pobytu nocovat, protože na žádné ze stanic Vesty není volné přechodné ubytovaní. Vlastně tam nejsou žádné hotely, alespoň ne oficiální. S návaly turistů celkem pochopitelně nikdo nepočítá. Zřejmě o ně ani nikdo nestojí. Naštěstí je možné si koupit místo v jedné z kocábek pendlujících mezi Ceres, Vestou a ostatními osídlenými asteroidy. Když už jste jednou na Ceres, většina lidí neklade otázky jako kdo jste a proč cestujete tam, kam cestujete. I když je Ceres největší těžební oblastí, je i jistým centrem, kterým denně protečou desítky tisíc lidí. Když jsme sháněli cestu k Vestě a ubytování, lidé si nás trochu nedůvěřivě prohlíželi, ale neřekli nic - obchod je hlavní. Jen jeden muž se nás překvapeně zeptal, co hodláme v takové pekelné díře dělat.

Tím mužem byl Yuri, náš průvodce. Jeho žena žije na Ceres. Yuri pracuje na Vestě. Tam se s manželkou potkali, ale když mělo přijít na svět děcko, rozhodli se přestěhovat. "Vesta není dobré místo pro rodinu. Pro děti," vysvětluje Yuri. Jenže ani na Ceres není situace nejrůžovější. Je výrazně lepší než na Vestě, ale lidí je hodně a ceny vysoké. Yuriho žena začala pracovat pro jinou společnost a tak má spolu s jeho synem určitou existenční jistotu. Ale Yuri - jakožto "cizinec" - musí na Ceres-12, kde jeho rodina bydlí, platit mnohem vyšší ceny za služby, ubytování, stravu i dopravu. Mělo to být dočasné řešení, ale pro Yuriho zatím není na Ceres práce. A tak dojíždí - když je to možné - i dvakrát ročně. Někdy přijede na měsíc, jindy na týden. Cesta a pobyt ho stojí hodně peněz. Když nás zajímá, proč nevyužívá firemní dopravce, Yuri odpoví, že AMC jim stejně neplatí cestovní výdaje a její lodě zamíří k Ceres jen jednou za čas. Že by ho žena navštívila na Vestě rozhodně nepřipadá v úvahu. Důvody začínáme po několika týdnech pátrání chápat sami a to Vestu dosud známe jen z doslechu. Sice existuje pár snímků, ale velmi nekvalitních, připomínajících spíše obskurní umělecká díla než komplex vesmírných stanic. Než se rozloučíme, aby jsme se zase sešli druhý den ráno před naloděním, zeptáme se na možné obtíže na Vestě - nejsme zaměstnanci, nemáme speciální status, takže při vstupní kontrole... "Tam žádné kontroly nejsou," zasměje se Yuri.

Vesta - přinejmenším první setkání s ní - je šokující. Pokud jste zvyklí na stav orbitálních stanic od Země po Mars, už Ceres by se vám mohl zdát až příliš mdlý a zastaralý. Ale stanice na Ceres, alespoň vetšina z nich, jsou pořádný luxus proti Vestě 5. Například vlhkost vzduchu mají výrazně nižší a také atmosféra postrádá těžký zápach. Yuri nás ujišťuje, že na to si rychle zvykneme a že Vesta 5 je zdaleka v nejlepším stavu.

Přesto si člověk brzy všimne, že mnoho základních služeb chybí nebo prostě nefunguje. Co nechybí je všudypřítomný patos nadšeného průkopnictví zašlých časů. V rozlehlé prázdné příletové hale se nad koridory tyčí obrovské logo Vesty 5. Sice tu je pár členů ochranky a jeden muž za přepážkou, leč nikdo z nich o nás nejeví sebemenší zájem. Bez povšimnutí nás nechají projít.

Když vyjdeme z podzemní dráhy, je skoro noc. Ulice jsou plné světel, lidí a páry. Ačkoliv většina ulic je krytých, je poznat, že prší. Na Vestě 2 prý prší neustále, informuje nás Yuri, zatímco kráčíme k hotelu. Ukáže se, že jde o velký obytný dům pro zaměstnance, který slouží částečně jako neoficiální ubytovna. Postarší dáma na recepci si nás zapíše a řekne si o deset tisíc centů za týden. Předem. Nejdříve máme dojem, že jsme špatně rozumněli. Namítám, že tolik stojí top-class apartmány na Ceres, přestože vím, že do své cenové kategorie mají daleko. Dáma bez náznaku jízlivosti odtuší, že to klidně můžeme zkusit jinde. Nakonec zaplatíme a dostaneme dvě id karty bez fotografií, s cizími jmény a daty. Jsme zvědaví, čí jsou. "Nemám tušení," zní odpověď.

Yuri nás dovede k našim bytovým jednotkám. Jsou na svou cenu nehorázně malé a nezařízené. Zašedlé, ale uklizené. Kdysi to byl vzor nadstandardního bydlení pro všechny a dnes - i přes archaickou nuznost - nejspíš patří mezi to nejlepší, co si zdejší mohou dovolit. Rozdělíme si byty a rozhodneme se vyspat z cestovní únavy.

Ráno jsme vstali brzy. Už po cestě k Vestě jsme probrali plán na příštích pár dní, během kterých má Yuri ještě volno. Zjevně je rád, že jedeme s ním, protože se nebude nudit, než začne pracovní rutina. Ještě než vyrazíme rychle projedu místní zprávy a podívám se ven oknem. Nad námi se tyčí město plné masivních, geometricky strohých budov, které jsou všude kam člověk dohlédne oblepeny původně neplánovanými konstrukcemi. Záře reklamních ploch mizí pod hustými mraky kdesi vysoko nade mnou.
Nedaleko našeho bydliště zastavujeme u stánku s občerstvením na rychlou snídani. Yuri nám nadšeně oznamuje, že se mu podařilo kontaktovat prodejce dat a obrazového materiálu, který sháníme. Kromě toho nám zajistil setkání s předákem místních odborů. Musel ho ale nejdříve ujistit, že neprozradíme jeho identitu. Jelikož AMC neuznává odbory, jde právně vzato o nelegální organizaci.

Vesta 5 je fascinující a trochu hrozivá. Veškerá populace se soustřeďuje ve městech. Nezastavěné plochy zůstaly z větší části tak, jak byly navrženy, kvůli obavám z možného přetížení konstrukce, kdyby došlo k jejich zástavbě. Přesto je populace více než dvojnásobná oproti původním plánům. Na ostatních stanicích je to ještě horší. I přes den je tu ponuré šero - stanice má problémy s odváděním nahromaděné tepelné energie. Kromě toho ventilační systém není dostatečně silný, takže se zde vytvořil malý mikroklimatický cyklus - proto ty občasné deště. Jak už bylo řečeno, na Vestě 2 je počasí zcela mimo kontrolu. Ovšem skutečné prvenství v hrůznosti drží "stanice" postavené svépomocí ze zbytků ostatních rozestavěných objektů, transportních lodí a mnohdy doslova šrotu. Ty nás zajímají především.

Cesta na tržiště nám trvala přes půl hodiny. Na Vestě 5 funguje jen okružní linka, takže vyšlo na stejno, když tam dojdeme pěšky. Stísněnost a zalidněnost tržnice, která je sama o sobě velkou městskou částí, je prostě neuvěřitelná. Něco podobného jsem neviděla ani ve starých dokumentech o podobných místech na Zemi. Proplétáme se dlouhé minuty úzkými uličkami mezi tisíci drobných obchůdků, až konečně vejdeme do malého elektrovetešnictví. Yuri prohodí s majitelem pár slov a vzápětí máme před sebou celou kupu artefaktů. Plány několika nejzajímavějších stanic Vesty, tunu videomateriálu a fotografií a k tomu spoustu drobností, které prý rozhodně budeme potřebovat pro bezproblémový přesun a pobyt: především další a další id karty úplně cizích lidí a různé elektronické klíče. Vše za poměrně slušnou cenu.

Jelikož máme dost času před schůzkou s Odborářem, rozhodneme se prozkoumat nakoupené materiály. I tentokrát externí videozáznamy působí podivně neskutečně nebo mají nízkou výpovědní hodnotu, o to zajímavější jsou plány, které více naznačují skutečnou podobu místa. Yuri nám horlivě vysvětluje význam jednotlivých sekcí a jak jsou mezi sebou propojeny. Nevěříme vlastním očím a uším. Definitivně musíme získat více materiálu. A především kvalitní externí snímky, i kdybychom je měli udělat vlastnoručně. Yuri nás nicméně s vážnou tváří odrazuje od návštěvy jednoho z komplexů. "Je to příliš nebezpečné," prohlásí a ujistí nás, že "to vyřeší nějak jinak".

Je čas vyrazit na schůzku s Odborářem do vedlejšího města. Mimochodem na Vestě 5 nemají jména, pouze označení zóny: A, B a C. Vozy okružní linky jsou nekompromisně minimalisticky masivní a hranaté stejně jako většina budov kolem. A stejně tak působí vybledlým, přestárlým dojmem. Jsou trochu pomalé a uvnitř mírně nepohodlné. Stěny a okna zhusta pokrývá graffiti.

K setkání s Odborářem došlo na domluveném místě na kraji nezastavěné zóny, kde nás (po zhruba dvaceti minutách čekání) oslovil příjemně vystupující muž středního věku. Během následujících hodin, které jsme strávili rozhovorem, nás podrobně seznámil s historií pozdějších pirátských staveb a podmínkami, za jakých na Vestě žijí a pracují lidé jako Yuri. Také slíbil zajistit kvalitní záznamy z vnějšku stanic. A dokonce nám pár fotografií předal ihned. Tehdy jsme poprvé na vlastní oči uviděli v jasném světle a vysokém rozlišení několik konstrukcí z celkových čtyř, pojmenovaných Vesta X1 až X4.

Problém se sérií X není ani tak v legálním statusu nikým neschválených orbitálních staveb nebo pochybném původu použitého materiálu, ale především ve skutečnosti, že jde z inženýrského hlediska o děsivou noční můru. První dva objekty vycházejí z rozestavěného jádra plánovaných stanic Vesta 7 a 8, další dva nestaví ani na tom málu. Ve všech případech jde o nebezpečně nestabilní konfiguraci. Když došlo k přerušení stavebních prací a dodávek materiálu, zůstaly základy budoucích stanic a dokonce i stavební zařízení opuštěné tam, kde jsou dodnes. Jak na Vestě přibývalo horníků, pro které už nebylo volné místo, rozběhly se stavební práce znovu. K dokončení byly jako součásti použity samotné lodě, které měly sloužit k výstavbě. V praxi je naprosto běžné, že tato plavidla vytvoří spojením několika - obvykle čtyř nebo šesti - lodí dočasný "rám", který nese ubytovací jednotky, zásoby a těžkou techniku. Rozdíl je v tom, že tento podpůrný systém je na místě pouze po dobu nutnou k dokončení projektu. Nejmladší ze "stanic" řady X je v provozu přes jedno století. Hlavní rám lodí také musí snášet nadměrnou zátěž, způsobenou obrovským množstvím přidaných modulů, v čele s "ruletami". Díky své neustále rotaci to jsou jediné sekce s umělou gravitací, tudíž fungují jako minicentra, kde najdete veškerý život. Některé lodě jich na sobě nesou deset, dvanáct. Výrazně více než je normálně myslitelné. To vše je protkáno dalšími rameny nesoucími dráhy výtahů, potrubní síť, elektrické rozvody a řady kontejnerů a zásobníků. Na první pohled není zřejmé, jak tohle všechno vůbec drží pohromadě. Odborář vyjádřil jistotu, že je pouze otázkou času, než dojde k nějaké katastrofě. Yuri jeho předpověď zachmuřeně potvrzuje kýváním hlavy. Když sám ještě žil na jedné z těchto stanic, cítili jak namáhanou konstrukcí projelo tu a tam silné zachvění. "Noc na tom místě byla čirá hrůza. Člověk usnul jen díky vyčerpání," vzpomíná Yuri. Vzduchotechnika je samozřejmě mizerná a naprosto nedostačující. Celými bloky se nese odporný zápach a riziko otravy v případě sebemenší nehody je obrovské. Nutno dodat, že riziko jakékoliv nehody je zde obrovské.

Není nijak překvapivé, že v takovém prostředí žijí výhradně ti úplně nejchudší a pak naprostí nováčci. Často také lidé, kteří považují svůj pobyt na Vestě za přechodný. Pro většinu zůstane přesun na jiné, lepší místo pouze nedosažitelným snem a sebeklamem - žádná firma není příliš nakloněna větší fluktuaci jejích pracovních sil. Když už se někomu podaří přestěhovat alespoň v rámci Vesty, pořád nemá vyhráno. Celé sídliště je před zhroucením, jen v případě Vesty 1 až 6 to bude pravděpodobně trvat o něco déle než u jejich mladších souputníků. Většina obyvatel si možnost katastrofického kolapsu nepřipouští. "Zbláznili by se z toho," tvrdí Odborář a dodá, že někdo si s tím starosti dělat musí.

A tristním technickým stavem výčet nesnází zdaleka nekončí. S postupným zastaráváním veškerého vybavení a nedostatkem náhradních dílů, prostředků a kvalifikovaných pracovních sil, se infrastruktura celé oblasti smrskla jen na to nejnutnější. Poptávku po spotřebním zboží a službách zaplnila pololegální obchodní aktivita obyvatel. Ovšem ne všechny typy služeb mohla nebo měla pokrýt. Na Vestě X1 až X4 je téměř úplná absence bezpečnostních složek, a i když nějaké na Vestě 1 až 6 sice sídlí, beztak jsou z části bezmocné a z části zkorumpované. To napomohlo rozkvětu pašeráctví a zločinu obecně, takže Vestu kromě zubu času a korupce rozežírá také lichva, vydírání a samozřejmě obrovské množství krádeží a malé zločinnosti. Ač se to může zdát neuvěřitelné, i na Vestě bydlí rodiny. Ne každému se podaří s dětmi utéct. Tam, kde nevládnou gangy pašeráků a překupníků, ovládají místo skupinky frustrovaných mladistvých.

"Vesta X1 a další po ní, ty všechny se začaly stavět z čiré nutnosti. A byla to, myslím, krásná doba. Lidé si sami pomohli z mizérie ve které byli a vybudovali společným úsilím něco velkého. A pro nás je to odkaz... inspirace do budoucnosti. Ale je pravda, že dneska už nikdo nemá Xka rád. Lidi je nenáviděj. Nesnášej to, co se z těch míst stalo, co se stalo z celý Vesty. Tak jsme se do toho nakonec vložili my," vysvětluje Odborář, co ho přimělo být jedním z těch, kdo si 'dělají starosti'.

A jaký je vlastně cíl tzv. odborářů jako on a jejich organizace? "Chceme především udržet Vestu v chodu. A pochopitelně nějak normalizovat stav věcí. Pomáháme místním, ať už jsou členy nebo ne, mluvíme s lidmi. Snažíme se navázat dialog, přesvědčit lidi, že musíme spolupracovat, táhnout za jeden provaz. Všechny ty gangy a šmelina jen ničí a rozvrací tuhle komunitu. Zavádíme sociální programy... No a samozřejmě je naším cílem vyjednávat se společností. Přinutit je tuhle situaci nějak řešit."

Dohoda s AMC nebude nijak lehká. Dosud nebylo vedení firmy ochotné naslouchat ani hlasu svých vlastních analytiků, jak dokládá jeden z dokumentů, které jsme získali. Zeptám se, jestli je na Vestě někdo v zastoupení vedení, koho bych mohla požádat o reakci. Yuriho i Odboráře ta otázka upřímně vyděsí. Snažím se uklidnit situaci a rychle je ujišťuji, že svoje zdroje neprozradím. To jsem ale trochu vedle. "Prosím vás, nedělejte to," žádá mě Odborář. "Jedna věc je se tu procházet, jako by se nic nedělo, jiná věc je začít upozorňovat oficiální zástupce, že jste tady. To dopadne hodně zle, raději se snažte být nenápadní a budete v bezpečí. Nic se vám nestane." Pořád nechápu, co se asi tak může stát - díky mé práci mě zatkli už několikrát. "To by bylo dobré, kdyby to skončilo zatčením," povzdechne si Odborář a upře na mne výmluvně přísný pohled. Yuri má pevně sevřené rty. Najednou si vzpomenu, že mám u sebe nejméně tucet id karet neznámých lidí a sevře se mi žaludek.

S Yurim a Odborářem jsme na Vestě strávili ještě několik dní. Navštívili jsme krátce i Vestu 2 a 4, a aniž by se stalo něco vyloženě znepokojujícího, stísňující pocit, že musím okamžitě utéct co nejdál, se mě držel ještě dlouho po našem odletu.


P.S.
Požádali jsme vedení společnosti o reakci, ale doposud jsme neobdrželi žádnou odpověď.