parent nodes: 001.000 | 004.001 | Human Worlds Database

ÚVOD - DOBA TEMNA : POČÁTEK PŘEDKOLONIZAČNÍ ÉRY, TRANSHUMANISMUS (cca 2000 - 2200)[1]



Každá civilizace je nejzranitelnější na svém počátku a v době největšího rozkvětu.
Na počátku je příliš malá a slabá; každá katastrofa přírodního nebo jiného charakteru na ni má devastující dopad. Na svém vrcholu je naopak příliš velká, což kromě dalších rizikových faktorů přináší hrozbu kolapsu společnosti kvůli vnitřnímu rozpadu, vnějšímu tlaku nebo kombinaci obojího.

ZEMĚ
Původ člověka zůstává po staletích bádání tajemstvím a zdrojem neutichajících vědeckých sporů a všelijakých dohadů. Snad každé společenství nabízí svůj vlastní - zaručeně pravdivý - scénář, nicméně zřejmě neexistují žádné dostatečně staré historické záznamy, které by některý z nich alespoň částečně potvrdily. Podíváme-li se však do nejstarších známých dokumentů mnohých tradičních kultur, najdeme v jejich legendách, pověstech a mýtech zajímavou jednotu v pohledu na tuto otázku. O to je překvapivější, že současní badatelé takovou názorovou jednotu nesdílí. Podle až příliš velké části prastarých textů je totiž přímým předchůdcem člověka tzv. pozemšťan, jehož zrod je spjat s pouze jedinou planetou, nejčastěji označovanou jako Země.

POZEMŠŤANÉ
Náš údajný předek byl v mnoha ohledech podobný dnešnímu člověku, ačkoliv z našeho pohledu šlo o velmi primitivní bytost. Díky vrozené zvídavosti se pozemšťan během dlouhých tisíciletí postupně vzdaloval prapůvodní animální formě založené čistě na biologické podstatě své tělesné schránky.

TRANSHUMANISMUS
Proces oprosťění se od původní, animální podoby člověka přišel v podobě transhumanismu. Jde o zásadní technologicko-společenský trend, jenž umožnil transformaci prapůvodního pozemšťana v pozemšťana post-transhumanistické éry, v němž již rozeznáváme rysy charakteristické pro moderního člověka současnosti. V širším slova smyslu tak lze označit i přechodové období, během kterého k této proměně došlo.
Transhumanismus se jako světový módní fenomén zrodil s jednadvacátým stoletím - tedy v době, kdy se situace na Zemi stávala stále více kritickou. Přelidnění, klimatické změny, slábnoucí zdroje, hroutící se ekonomika a sílící napětí mezi velkými hráči na světové politické scéně přispěli k ještě většímu prohloubení sociálních nerovností. Těch nejchudších a chudobou ohrožených neustále přibývalo.
Ačkoliv byl transhumanismus průvodním jevem významného vědeckého pokroku a odhalil lidstvu zcela nové perspektivy, v důsledku se podílel na další stratifikaci populace. Ti, co z nějakého důvodu nechtěli či nemohli přijmout vylepšení, byli postupně vyloučeni ze společnosti a stali se druhořadými občany. To ovšem v době, která ani trochu nepřála sociálnímu státu. Výdaje na konflikty o zdroje a udržení alespoň částečně fungující infrastruktury spolykaly většinu ze státních rozpočtů. Hodnota člověka na globálním trhu znovu klesla a ti pomalí, slabí a hloupí "nevylepšení" tudíž spadli mezi ty doslova postradatelné.
Transhumanismus můžeme také chápat jako spojnici mezi stavem "před" a "po", tzn. mezi obdobím, kdy nebyl "vylepšený" nikdo, a obdobím, kdy naopak už nezůstal nikdo (nebo téměř nikdo), kdo nějak "vylepšený" vůbec nebyl. Tato transformace byla v podstatě dokončena s první velkou kolonizační vlnou. Jelikož užitečnost a tedy i cena jednotlivce úzce souvisela s jeho schopnostmi, s tzv. nepřizpůsobivými a nevylepšenými bylo nakládáno bídně a nikdo z nich nebyl součástí kolonizační vlny. Podle jedné ze dvou převažujících verzí postupem času téměř všichni takoví jedinci prostě vymřeli, čímž byl ukončen selektivní výběr nové elity lidstva. Podle druhé potomci prapůvodních pozemšťanů stále přežívají na své mateřské planetě a základnách vybudovaných ve sluneční soustavě.
Nutno dodat, že zjevně ne každý souhlasil s výše popsaným vývojem událostí. Alespoň někteří lidé s "nevylepšenými" soucítili, což se později odrazilo jako neblahé stigma v mnoha literálních odkazech. Konkrétnost popisu i pojmenování věcí se samozřejmě liší, obecně však jde o nějakou formu morální zátěže. Autoři zabývající se touto érou zmiňují prvotní hřích minulosti či nesplacený dluhu předků, některé kultury dokonce mluví o zločinu, poskvrně prapůvodní čistoty a věčném prokletí.

O Zemi a sluneční soustavu ztratilo lidstvo časem zájem a úsvit lidstva - tzv. první tisíciletá říše - tak zůstává zahalen temnotou. Ačkoliv v zatím žádných dostupných dokumentech nejsou uvedeny konkrétní souřadnice[2], badatelé se shodují na několika více či méně pravděpodobných lokacích.[3]




[1] Veškeré časové údaje v tomto dokumentu jsou uváděny v klasických letech podle Definice historického datačního standardu 2.1 (id HUSSIN-256GHJ v21000) vycházejícího z dokumentu "Problematika kontinuální chronologické linie v historické perspektivě" (id HWAXN-987152364, HUSDIN-AB2345KHF89), není-li uvedeno jinak. "Současnost" v rámci použité datace odhadujeme na období mezi lety 6200 - 6300. Pro porovnání s vaším aktuálním lokálním datačním systémem použijte odpovídající přepočet.

[2] Mnohem častější jsou tehdejší místopisné názvy, zřejmě zkomolené.

[3] Pro jednoduchost se snažíme tento text udržet bez nadbytečných specifických dat (jenž jsou snadno dohledatelná) a podívat se na vývoj z celkové perspektivy. Ve svých závěrech ovšem vycházíme ze zprávy kolektivu IRQUAE institutu o projektu Q2R351 (id HWAXD-A18E572Z4), jehož cílem bylo simulovat kolonizační expanzi z různých výchozích bodů a porovnat výsledky s aktuálními mapami. Tato zpráva je v mnoha ohledech v souladu s výsledky jiných badatelských týmů, které se soustředily např. na překlady historických textů a jejich analýzy. Více viz Dodatek I: Dynamika kolonizační expanze.




top