parent nodes: Human Worlds Database

HDV


Vítejte u třetího dílu Psykerova průvodce DIY biohackingem! Na úvod krátké shrnutí: biohacking je takový biomodding, který je v rozporu s platnou legislativou nebo změna bio-mod systému způsobem, který je buď v rozporu s platnou legislativou nebo není výrobcem bio-mod systému certifikován. A nebo obojí. Kromě toho je dalším podstatným rysem amatérského biohackingu poměrně vysoké zdravotní riziko.

Dobrým varovným příkladem, jak se může zvrtnout na pohled úspěšný biohacking je historie HDV - lidského data viru. Ta začíná - jak jistě tušíte - už na samotném úsvitu bio-mod systémů. V minulých dílech jsme probrali různé druhy bio-mod systémů a jejich nejčastější slabiny a odpovídající metodiku narušení či řekněme neautorizovaného využití. Ovšem biohacking nemusí být nutně motivován zlým úmyslem. Součástí biohacking kultury je i myriáda naprosto nevinných modů a hacků čistě pro zábavu. Samozřejmě je tu i řada těch ne úplně nevinných. Bylo nevyhnutelné, že někdo přijde s nápadem upravit bio-mod systém udržující chemickou rovnováhu tak, aby navozoval příjemné až extatické stavy. Myšlenka rychle získala na popularitě, ovšem vedle zjevného důvodu hrála roli i skutečnost, že komunita biohackerů a biomoderů v takovém přístupu viděla mnohem zdravější alternativu než nabízely syntetické drogy; navíc prakticky zadarmo. Benefity pro společnost i jednotlivce se všem zdály být zjevné. Přirozeně nešlo o okamžité řešení drogového problému už jen proto, že značná část uživatelů syntetických drog, ne-li většina, patřila do skupiny nemodifikovaných. Podobné mechanismy navíc byly při léčbě drogově závislých již zavedenou praxí. Na druhou stranu se předpokládalo, že "rekreační" využití bio-mod systémů postupně eliminuje klasickou drogovou kulturu nebo alespoň její negativní dopady - odstraněním dvou faktorů: ekonomické zátěže, která ke konzumaci syntetik neodmyslitelně patří, a celé škály nežádoucích vedlejších účinků intoxikace.

První experimenty a návody byly pro - ve své době velmi oblíbené - bio-mod systémy společnosti UltraMed určené pro širokou veřejnost. Zpočátku šlo o doménu jen několika hardcore biohackerů, protože vývoj bio-modu není jednoduchou záležitostí, ale jak se nápad šířil komunitou přibývalo DIY návodů a dostupných nástrojů. Protože v principu šlo o prostý trik, kdy byla systému podsunuta falešná data, experimentátorů rychle příbývalo. Přeci jen není to stejné, jako provést neodbornou instalaci očního implantátu, že. Bohužel je zásadní jaká data systém obdrží, zvláště přesná kalibrace na konkrétní osobu je kritická. Velmi brzy přišly nehody, někdy i s tragickým koncem, například když byl ten či onen hack aplikován na systém nekompatibilní s UltraMed produkty. UltraMed si toho časem všiml a pokusil se zareagovat implementací kontrolních mechanismů, ale už bylo příliš pozdě. Ilegální trh využil příležitosti a přišel s mod-packy, které mohl snadno nainstalovat kdokoliv i bez laboratorního vybavení. Stačilo vlastnit odpovídající bio-mod systém. Hlavně levnější mod-packy byly nezřídka bídné kvality, což mělo další katastrofální následky pro mnoho uživatelů, ale trend se přesto šířil dál. UltraMed spolu s dalšími výrobci prosadil legislativu stavící podobné modifikace mimo zákon. Výsledky automatizované kontroly chemické rovnováhy a uživatelské historie - jakkoliv umožňující zavádějící výklad - vedly k řadě vyšetřování a následně obvinění, často nakonec kvůli jiné trestné činnosti.

Tou dobou už bylo poměrně jasné, že místo ideálního řešení drogové problematiky spatřila světlo světa zcela nová forma závislosti. Dostupnost a jistá - byť relativní - bezpečnost této zábavy se odrazila v záplavě psychicky závislých. Na trh přicházely stále nové a nové náhražky klasických drog. Ještě před represivní vlnou bylo možné bez problémů získat metameth a další stimulanty. Kromě šílených sociálních dopadů a mnoha způsobených úmrtí byl metameth prvním známým projevem dalšího problému s těmito mod-packy: pro jejich narůstající oblibu mezi málo zkušenými uživateli je začaly aktivně využívat různé zájmové skupiny, především jako medium umožňující skrytý data-mining. Situace zašla až tak daleko, že v některých oblastech používaly k získávání dat metameth a jeho deriváty samotné bezpečnostní a represivní složky. Zřejmě i jejich přičiněním vznikla virová variace - později nazvaná HDV. Ta infiltruje propojenou uživatelskou síť a je tudíž schopná napadnout další uživatele, prolomit bezpečnostní mechanismy jejich systémů a modifikovat záznamy tak, aby bio-mod systém způsobil vážné zdravotní potíže nebo dokonce smrt. První HDV byly dost možná programy určené "pouze" k selektivní eliminaci konkrétních osob, brzy se ovšem objevily HDV útočící na mnohem širší uživatelskou základnu ne-li na všechny uživatele daného systému. Motivací mohl být i konkurenční boj, protože výrobce napadených bio-mod systémů stálo řešení značné náklady a někdy i nenapravitelně poškozenou pověst; což byl i případ zmíněné společnosti UltraMed, která ukončila vývoj v oblasti bio-mod systémů krátce po sérii skandálů spojených s úmrtím možná desítek (podle některých zdrojů až tisíců) uživatelů jejích produktů.

Jedinou pozitivní věcí tedy asi je, že hrozba HDV útoku přispěla k vývoji bezpečnějších bio-mod systémů. A faktem je i to, že mod-packy, které vás dostanou do rauše jsou stále velmi oblíbené a snadno dostupné.

Já jsem Psyker a těším se na vás zase příště.