parent nodes: 001.000.600 | Human Worlds Database

Nana a pes robopes


Javorová víska se probudila do slunného letního rána. Holčička Nana vyběhla ze svého domečku na svahu a naskočila na skútr. Jako každý pracovní den vyrazila vyzvednout drobné zásilky, které lidé z vesničky potřebovali poslat do města.

Když se kolem poledne vracela zpátky, odbočila z cesty a po chvíli dojela k místní skládce. Čas od času se tu zastavila a hledala vyhozené poklady - staré monitory, konzole, počítače a všelijaká zařízení. Co našla, to si odvezla domů a opravila.

Nana vyhopkala na nejvyšší kopec smetiště a rozhlédla se kolem. Tu si všimla, jak se dole pod ní něco zalesklo. Opatrně seskákala níže, aby prozkoumala, co to tam leží. K jejímu úžasu to byl skutečný robot, přesněji robotický pes. A byl obrovský. To bylo poznat, i když byl skoro celý zakrytý šrotem a koukala mu vlastně jen hlava a jedna pracka.
Nana nadskočila radostí, vždycky si přála mít vlastního robota. Robopes nejevil známky života, ale to Naně nedělalo starosti, určitě si ho opraví.
Co jí dělalo starosti, byla otázka jak dopravit robota domů. Nana mu zkusila nadzvednout hlavu. Šlo to, ale jen ztěžka. A rozhodně nešel vytáhnout. Nana se smutně podívala na nosič na svém skútříku. Sotva by se na něj vešla robotova hlava. Bylo jasné, že sama ho ze smetiště nedostane. Pro začátek se Nana rozhodla alespoň odházet šrot, kterým byl robopes zavalen. Aspoň zjistí, jestli je robot celý.
Šlo jí to docela od ruky, když tu vidí jet po cestě strýčka Stevieho. On sice nebyl její skutečný strýc, ale Nana říkala skoro všem ve vesničce "strejdo" a "teto".

"Strejdo Stevie! Strejdo Stevie!" volala na něj Nana a zběsile mávala rukama.
Stevie si jí všiml a zavolal: "Ahoj Nano, copak se děje?"
"Strejdo Stevie, viď že mi pomůžeš, já ho sama nevytáhnu," odpovídala Nana a ukazovala na robopsa, ačkoliv ho Stevie z cesty nemohl vidět.
Stevie sjel z cesty, dojel ke kopci šrotu a vystoupil ze svého náklaďáčku.
"Tady lidi vyhazujou věci, co už nejsou k ničemu a ty si to chceš tahat domů?" divil se Stevie.
"Našla jsem robota!" informovala ho nadšeně Nana.
"Jo, jo, robota," mumlal nevěřícně Stevie, zatímco se škrábal nahoru k Naně.
"Tak ukaž, co máš," prohlásil a okamžitě si všiml už odkrytého robopsa. "Šmankote jak se tohle tady vzalo?"
"Někdo ho sem vyhodil," vysvětlila mu Nana ochotně.
"Jo, to rozhodně," uznal Stevie.

Společně se Steviem s vynaložením všech sil robota naložili a odvezli k Naně domů. Zabral skoro celou dílničku!

Nana strávila celé odpoledne čištěním a průzkumem robopsa. Objevila na něm vyražených pár výrobních čísel a jméno výrobce, ale nepodařilo se jí najít na síti žádný manuál.
"Mě se zdáš být v pořádku," přemýšlela Nana nahlas sama pro sebe.
"Nejdřív ti zkusím vyměnit baterii," rozhodla se po chvíli. Ale ouha, baterie byla velká jak pro nákladní vůz! Ale také se zdála být v dobrém stavu. Nana ji nechala nabíjet a zdálo se, že to funguje.
A protože měla dlouhou chvíli, hrabala se dál v robotovi, prohlížela obvodové desky a kontrolovala dráty, dokonce i stav hydraulické kapaliny. Nakonec měřila propustnost obvodů až narazila na pár míst, kde mohla být chyba. Do večera Nana všechno spájela a znova zkontrolovala. Teď už jen musela počkat, až se nabije baterie a tak šla spát.

Druhý den ráno Nana doslova vylétla z domu rozvézt zásilky a naštěstí jich bylo jen málo. Nikde se nezastavovala a hned spěchala zpátky do dílny za robopsem. Baterie už byla nabitá a tak ji vložila zpátky do robota a zkusila ho zapnout.

Robopes se probral.

Sice se ani nepohnul, ale něco v něm párkrát zapípalo, rozsvítily se kontrolky a Nana mohla slyšet hučení ventilace uvnitř.

"Inicializace systému," prohlásil robopes znenadání.
"Ono to žije!" vyhrkla Nana nadšeně.
"Spouštím korekční test. Testuji... ... ... ..." řekl robopes a po chvíli dodal: "Test dokončen. Systém je připraven k použití."
A postavil se na všechny čtyři.
"Mám vlastního robota!" jásala Nana.
Robot na ni otočil hlavu.
"Ahoj světe!" pozdravil.
"Ahoj. Já jsem Nana," představila se Nana.
"Ty jsi moje nová majitelka?" zeptal se robopes.
"Ano," přikývla Nana a chtěla ještě něco dodat, ale robot oznámil: "Zaznamenáno."
Pak se posadil a spustil: "Dobrý den, Nano. Společnost Asterisk Advanced Robotics vám děkuje, že jste se rozhodla pořídit náš produkt. Model Datsun 236 je vám nyní plně k dispozici. Doporučujeme si důkladně pročíst manuál, ačkoliv robot vám vždy ochotně poskytne veškeré informace na vyžádání. Podle nastavení je dnešní datum a čas 1. 1. 2120 0:0. Přejete si nastavení změnit?"
"Pfff," odfrkla si překvapeně Nana. "Ano."
Robot promptně zareagoval: "Jaké je, prosím, dnešní datum?"
"2120, to je hodně starej kousek," brumlala si pro sebe Nana.
"Promiňte, nerozuměl jsem," omlouval se robopes.
"Dnešní datum je 10. 6. 2135... 11:45," odrecitovala mu Nana informace do místa, kde by normální pes měl ucho. Robopes trochu odtáhl hlavu a podíval se na ni tak, jako by se jí ptal, co to dělá.
"Zaznamenáno," potvrdil.
Nana si ho chvíli zkoumavě prohlížela. Robot mlčel a ani se nehnul.
"Hm, budu ti říkat Datsun," došla k závěru Nana.
"Zaznamenáno," řekl na to Datsun.
"Paráda!" zaradovala se Nana a objala ho.


konec první části