parent nodes: Human Worlds Database

Šest dní pro krysu


Teisha se probudila s kručením v žaludku. Osobní poradce nespokojeně blikal v rohu zorného pole a čekal až bude moct předat zprávu o její zcela nevhodné životosprávě během posledního měsíce. Horší bylo, že kredity na předplaceném účtu už vážně docházely - s takovou brzy přijde o připojení, což by byla naprostá katastrofa.
Úplně zbytečně se ujistila, že lednice opravdu zůstala prázdná, vrátila se do pokoje a po chvíli přebírání neochotně sbalila do batohu pár starších kousků ze svého vybavení. Jen nerada dávala cokoliv do zástavy, ale co naplat. Než vyrazila na cestu, zběžně omrkla počasí a jestli všechny systémy fungují.

Když vyšla na ulici, klapnutí automatického zámku domovních dveří doprovodilo táhlé zachrastění z interkomu. Kdysi dávno neviditelný dveřník zdravil nájemníky přáním příjemného dne. To bylo ještě v době, kterou si Teisha nemohla pamatovat. Ona vůbec celá čtvrť vypadala, že lepší časy má už dlouho za sebou. Ulice, domy, ba i prvky infrastruktury a rozlehlé reklamní plochy nesly hutný nános zašedlé, zbité patiny, zatímco dole v centru města - kde se na sebe nestydatě mačkaly obchodní a administrativní čtvrť - mezi záblesky v oknech a sofistikovaných konstrukcích z chromu a oceli i přes den zářily tisíce obřích obrazovek a barevných světel. Protější svahy pokrývaly svou oslňující bělostí rozhlehlé vily ukazující směr, kterým leží život v bezpečném blahobytu. Nikdo z nižších vrstev se na druhou stranu pomyslné majetkové osy nepodívá ani na chvíli - většina ulic je oddělena od zbytku města hlídanými branami a i z administrativní čtvrti policie rychle vyprovodí kohokoliv, kdo nevypadá dostatečně na úrovni.
Teisha přešla na druhou stranu uličky a vedle čerstvého graffiti požadujícího spravedlivé rozdělení přídělů a vyšší základní příjem zahnula po strmém a uzoučkém schodišti k nejbližší zastávce nadzemky.

Jak se vlak blížil k okraji obchodního centra, cestujících postupně přibývalo. Nikdo s nikým nemluvil, většina bloumala ve své osobní polodigitální realitě. Z letargie všechny probral ženský výkřik od prostředních dveří. Nějaký hejsek ukradl dámě ID. Nejspíš použil bio-sondu a zřejmě starší model, jinak by si nikdo ničeho nevšiml. Také jeho rušička nebyla nejlepší, Teishin biomod systém neměl velké potíže ji odstínit. Nad tím se ale nehodlala pozastavovat, protože přímo před ní stál zády otočený dobře oblečený muž a tak využila příhodné situace a bleskově mu projela kapsy. Zatímco dav jen šokovaně zíral na zrnící flek rozostřené siluety po nástupišti prchajícího pachatele, obrala chlapíka o flexikom a nenápadně vystoupila těsně před tím, než se dveře vozu zavřely. Vlak se dal znova do pohybu i se zpanikařenými cestujícími.
Krádeže identity byly v centru města na denním pořádku. Byla to jedna z nejsnažších cest, jak přijít k nějakým kreditům. A také jedna z nejriskantnějších, protože centrum města bylo plné bezpečáků a z každého rohu vykukovalo oko systému pro prevenci a odhalování kriminality.
U východu ze stanice se Teisha zastavila na záchodě, vybrala z flexikomu baterii a příručním měřákem zkontrolovala, že zařízení je skutečně mrtvé. Spokojeně hodila flexikom do batohu a protože k Pepemu do vetešnictví to už byly jen dvě zastávky, rozhodla se dojít pěšky.

V Pepeho servisu a zastavárně jako obvykle nebyl žádný zákazník, ale Pepe i jeho asistent vypadali, že mají práce až nad hlavu.
"A vida. Ahoj Tascho, copak nám neseš?" uvítal ji Pepe.
"Špičkový zboží," prohlásila Teisha a vyskládala před něj na pult svoje cennosti. Pepe se zamračil a začal si je prohlížet.
"Tohle má bejt špičkový zboží? Takhle omlácený jsi to už dostala?" mrmlal Pepe.
Teisha dělala že neslyší.
"Pět tisíc, co říkáš?" navrhla.
"Cože?!" nadskočil Pepe za pultem.
"Má to cenu nejmíň deseti," upozornila ho Teisha.
"Tak to si to zase odnes domů, tohohle mám plnej krám, jen se rozhlídni," zavrtěl hlavou Pepe.
Teisha se rozhlédla po policích.
"To co tady máš je spotřební elektronika. Tohle," ukázala prstem na přístroje na pultě, "je profesionální vybavení."
"Vybavení, které si nikdo nekoupí? K čemu mi bude?" odvětil Pepe s výmluvně zahořklým úsměvem.
"Já si ho vezmu zpátky, neboj," kontrovala Teisha.
"Ha!" zasmál se Pepe. "To mi tu tvrdí každej druhej."
"Pět tisíc, to není za tyhle nástroje skoro nic!" nepřestávala do něj hučet Teisha. "Pepe, buď rozumnej, potřebuju zaplatit účty."
Pepe se nenechal snadno zviklat. "To nejsi jediná, mám stejnej problém. Tascho, nemůžu od tebe brát věci za přemrštěnou cenu jen ze známosti."
"Dobře, dej čtyři," ustoupila Teisha po chvíli.
Pepe si promnul čelo. "Dám ti tisíc."
"To nemyslíš vážně!" vytřeštila Teisha oči.
"Tak jo, tak jo," rozhodil Pepe teatrálně ruce. "Dám ti tři, ale ne že mi ty krámy necháš na krku, jasný?"
"Tři a půl!" vyštěkla Teisha.
"Nepokoušej moji trpělivost!" hrozil Pepe.
Teisha se nadechla, ale pak rezignovala. "Ok... beru, tři tisíce."
"Fajn. Chceš to převýst na účet?" zeptal se Pepe.
"Ani omylem," zabručela Teisha a podala mu hardwarovou peněženku.

"Můžu na chvilku do dílny?" zeptala se Teisha Pepeho, když provedl převod.
"Co já sem, komunitní centrum?" divil se Pepe, ale pustil ji dál.
"Jen si potřebuju něco změřit," ujišťovala ho Teisha.
Zasedla ke stolu a zapla Pepeho multimetr. Vytáhla z batohu flexikom a datovku a ještě jednou pořádně projela celé zařízení, jestli někde nežije nějaká štěnice.
"Hm, flexikom," nakoukl ji Pepe přes rameno. "Ten je taky na prodej?"
"Možná později," ušklíbla se Teisha. "Nejdřív chci zjistit, co se z něho dá vydolovat."
Napíchla se na statickou paměť a stáhla obraz. Nechala si ho vyjet na monitoru, ale ukázalo se, že je zašifrovaný. Nebylo to až tak překvapivé a nejspíš nepůjde o nepřekonatelný problém, ale raději si to nechá na doma.
"Nepřemejšlelas někdy nad tím, že bys dělala něco legálnějšího?" zeptal se nečekaně Pepe.
Teisha na něj překvapeně zamrkala. "Dělám to samý, co pro agenturu. Jen na vlastní pěst."
"No právě, ty nejsi agentura."
"Jojo, vymahatelnost práva není pro všechny stejná," potvrdila Teisha. "Ale co mám dělat? Nemůžu za to, že není práce."
"Vymahatelnost práva?" podivil se Pepeho pomocník.
"To je jen takovej abstraktní koncept, Sonny, toho si nevšímej," mávl rukou Pepe. "Co třeba dělat pro těžaře?"
"Jako fakt?" svraštila Teisha nevěřícně čelo.
"Proč ne?" zajímal se Pepe. "Shánějí lidi jako ty, takový štěstí nemá každej."
"To je ale šílená práce, bejt deset let v nějaký plechovce v pásu asteroidů..."
"Prej to není tak hrozný, i vzduch tam budou mít lepší než my tady," oponoval Pepe.
"Stejně, tuhle možnost si nechávám jako poslední," usmála se Teisha a s batohem přes rameno se obrátila k východu.

S kredity v kapse dorazila Teisha k nedalekému stánku pouličního občerstvení a objednala si porci nudlí, za což ji vzápětí osobní poradce odměnil upozorněním na přemrštěný kalorický obsah a mizivé nutriční hodnoty zvoleného pokrmu.
Během čekání na jídlo ověřila bezpečnost místní sítě a připojila se do systému agentury. Žádné nové zprávy, žádné nové projekty a veřejné nabídky byly samozřejmě plné odpadu. Takže odpoledne stráví hraním her - pro Teishu to sice byla pitomá nádeničina, ale také aspoň nějaký malý přivýdělek. Tři tisíce kreditů nevystačí na moc dlouho.
S povzdechnutím otevřela komunikační kanál a napsala Ronovi, jestli je něco nového. Ron provozoval podobný byznys jako agentura, ale bez vlastní jurisdikce. Jeho zakázky vždycky smrděly problémy, prací navíc a pochybnou výší odměny, ale i to bylo výrazně lepší než nic.
Jsi zpátky ve hře? zněla Ronova reakce.
Jen dočasně, odpověděla Teisha.
Rozumím. Jak se něco objeví, dám vědět, slíbil Ron neurčitě.

Pitomá nádeničina nešla zrovna dobře. Nejdřív ji vykopl server, protože odhalil cheaty a navíc změnili pravidla, takže něčeho dosáhnout trvalo třikrát déle. Brzy toho nechala a spustila dekrypt obsahu paměti flexikomu. Proces netrval dlouho. Flexikom sice nebyl poslední model, ale i tak by čekala, že se výrobce luxusního výrobku bude obtěžovat s lepším zabezpečením. Většina uživatelů věří bráně přístroje a systému. A když ty samy o sobě spoléhají na zastaralé metody... Samozřejmě že v paměti našla naposledy použitý seznam s hesly. S úšklebkem zavrtěla hlavou a začala na síti vyhledávat jméno pravděpodobného majitele flexikomu - je skvělé, když máte přístupové údaje, ještě ale zbývá zjistit, kde je použít.

Graham Walker Foxwell... vysoce postavený manager Structural Design and Development. Jméno společnosti Teishe nic neříkalo, ale to nebylo podstatné. Podstatné bylo, jak moc je ta společnost otevřená online. Ukázalo se, že velmi. Nejdříve se zalogovala do Foxwellova net profilu a stáhla všechno, co v něm bylo. Prostým vyhledáváním v komunikaci získala adresu firemní sítě a jelikož i ta byla přístupná zvenčí - jak jinak - nabourala se i do ní a zkopírovala ji celou na cloud. Přenos běžel několik hodin. Celou dobu čekala, že ji admin na druhé straně odpojí, ale na druhé straně zjevně nikdo nebyl. Ani robot. Nad ránem ještě nasadila do jejich intranetu virus. Osoba, která přijde první do práce, zjistí, že jejich síť je zablokovaná a pokud společnost neodešle příslušný objem kreditů na určený účet do 24 hodin, přijde o všechna data. Pochybovala, že se obtěžovali se zálohou někde offline. Spokojeně upadla do postele a spala až do oběda.


Dříve mě trápila obava, že se jednoho dne vzbudím a nebudu mít nic. Úspory, dokumenty, rodinná videa - všechno bude pryč. Ale tyhle starosti už jsou dávno minulostí díky ochraně osobnosti Fénix.
Fénix zálohuje všechna vaše kritická data na bezpečném místě, kam se útočníci nedostanou. Ať se stane cokoliv, vaše osobní data, účty a doklady zůstanou v bezpečí.
Navíc nyní při registraci do programu Fénix obdržíte i licenci uživatelské aplikace Fénix Guardian, která vás ochrání před hrozbou bežných útoků na integritu personálních dat.
Fénix - bezpečnost na prvním místě


Teishe se nechtělo nic dělat a rozhodla se válet celý zbytek dne v posteli a brouzdat po síti. Během toho ji přišel na mysl rozhovor s Pepem a tak - spíš z nudy než ze zvědavosti - otevřela stránku kariérních nabídek Space Industries & Mining. Bez zájmu přejela pohledem bombastická tvrzení o všech benefitech práce v SIM a na zkoušku si vybrala vstupní test. K jejímu překvapení nešlo o nic extrémně těžkého, ale možná byl test jen prvním sítem v řadě. Po skončení testu obrazovka poděkovala a informovala Teishu, že skóre a případné pozvání k pohovoru jí budou do týdne zaslány. Trochu ji rozladilo, že se nedozví výsledky testu hned, ale mávla nad tím rukou. Zalogovala se do systému agentury, kdyby se snad náhodou objevil nějaký kšeft. Ale neobjevil.

K večeru Teishu nudilo už i brouzdání po síti. V takových chvílích nezbývalo než vstát a jít ven. Aniž by o tom přemýšlela, zamířila směrem k pololegálnímu baru o pár ulic níž.

Zlatá kopřiva bylo místo, kam chodila zahnat stesk po osobním kontaktu a návykových látkách různá sorta místních. Vedle sebe tu běžně sedávali úředníci z administrativní čtvrti, pankáčové, normálové, majitelé okolních dílen a jejich děti, právníci, nižší bezpečáci a občas i náhodní kolemjdoucí. O zábavu - nebo o konflikty - tak nebyla nikdy nouze. Bar žil vlastním životem v podstatě neustále i mimo provozní dobu. Vyjímečně bylo skoro prázdno.

"Co děláš celý dny, že se neukážeš častěji?" zeptala se Deena místo pozdravu a postavila před Teishu tu nejdražší kopii Otreé, co měla k mání.
"Nic, flákám se doma," shrnula Teisha suše.
"Tím spíš se můžeš flákat tady," usmála se Deena a nalila si něco nezdravě modrého.
"Na to nemám dost love," namítla Teisha.
"To není žádný problém, založím ti účet," mávla rukou Deena a začala točit pivo chlapíkovi na druhém konci baru.


Hi-end biomod moduly Blazer! uspokojí i toho nejnáročnějšího zákazníka a přesto jsou cenově dostupné pro každého. A navíc kompatibilní s většinou systémů na trhu. Tak neváhejte a rozšiřte svoje možnosti!
Blazer!
technologická řešení bez kompromisů


Jako první věc po probuzení zkontrolovala anonymní účet. A chvíli měla pocit, že ještě spí. Stávalo se, že útok nevyšel nebo se oběti nenechaly vydírat, ale teď zírala na výsměšnou sumu deseti kreditů se vzkazem: Díky! Teisha se rozzuřila. Bylo jí jasné, co se stalo - Foxwellovi z nějakého důvodu nevadilo ztratit všechna data jeho firmy, naopak z toho má zřejmě radost. Proč asi?
"Jen počkej, ty parchante, tohle ti neprojde!" zasyčela pro sebe, vyskočila z postele a spustila analýzu dat na cloudu.

Dopoledne se Teisha vydala na lov. "Lov" spočíval v tom, že se na okraji administrativní čtvrti prohrabávala kontejnery a hledala nějaký zajímavý hardware. Občas zachránila hodně cenné kousky, ale ten den neměla štěstí.

Doma ji čekala dokončená analýza. Sedla si s miskou nudlí k terminálu a začala hledat nějakou špínu. Po pár hodinách si byla jistá, že objevila zlatý důl. SDD měla prsty v řadě potenciálních skandálů. Leccos by byla PR katastrofa, ale nejhorší - alespoň z pohledu firmy - nebylo možné odhalení bezohledného zneužívání zaměstnanců, drobných klientů nebo uživatelských dat. Úplně nejhorší byl fiskální podvod obřích rozměrů na jedné z největších globálních společností. A jak naznačovala vnitrofiremní komunikace, někdo na klientské straně pojal podezření a vedení SDD šlo doslova o krk. Mezi ohroženými byl pochopitelně i Foxwell.

Teisha mu se škodolibou radostí poslala osobní zprávu z anonymního profilu: "Radujete se předčasně. Máme všechna vaše firemní data a zveřejníme je, pokud nezaplatíte - tentokrát desetinásobek. Níže naleznete číslo účtu a ukázku z vaší profilové konverzace jako důkaz, že nejde o žert. Víme, že máte co skrývat. Měli jste raději zaplatit hned a všechno si smazat sami. Teď očekáváme platbu 99990 kreditů. Toto je poslední varování. Máte opět 24 hodin na provedení transakce."


Stále hledáme kvalitní dárce kostní dřeně, krve a orgánů. Snadná registrace, vstupní vyšetření zdarma a diskrétní jednání samozřejmostí. Extrémně vysoké výdělky zaručeny.
Národní Databáze Dárců


Teisha nemohla dospat. Foxwellovi a jeho lidem zbývalo víc než deset hodin, ale přesto sotva otevřela oči, už běžela zkontrolovat účet. A vzápětí začala jásat. Z displeje se na ni smála částka sto tisíc kreditů a vzkaz: "Dostali jste mě. Očekávám diskrétnost."

Teisha nejdřív protáhla kredity přes několik netransparentních účtů. Sice zaplatila přirážku za každý převod, ale bezpečnost za těch pár procent rozhodně stojí. A pak si objednala dovážku toho nejopulentnějšího jídla, co na síti našla.

Zatímco se cpala jak posedlá jedním exotickým kulinářským zázrakem za druhým, přemýšlela nad tím, že ani teď starosti úplně nekončí. Na jak dlouho jí vystačí sto tisíc? Na rok, na půl roku? Frekvence agenturních zakázek citelně klesala. Jestli to takhle půjde dál, bude se zase živit jen černotou. A to vůbec nebyla dobrá vyhlídka. Jednak je práce mimo agenturu nejisté žití, které dříve nebo později skončí tragicky a jednak ani Ron se ještě neozval. Buď najednou proti Teishe něco má a nebo - což bude pravděpodobnější - ani on není zavalenej prací tak jako dřív. Ron i agentura mívali ve městě jasný monopol, ale to už nemusela být pravda. Na druhou stranu změnit agenturu by byl problém. Protože si všechny větší společnosti navzájem podrážely nohy co nejpodlejším způsobem, ostatní agentury pracovaly pro klienty, které měla Teisha během své kariéry alespoň jednou na svědomí.


Nana a pes robopes

Holčička Nana žije na kraji Javorové vesnice, na malém poloostrově v regionu Goró. Ve vesnici bydlí už jen pár dalších lidí, většina ostatních zemřela během války a následujícího hladomoru. V okolí nejsou skoro žádné děti, takže se Nana nemá s kým kamarádit.

Jednoho dne najde na obřím smetišti za vesnicí armádního robopsa. Protože je chytrá, pozná, že robot má rozbité baterie. Když vymění staré články za nové, robopes Datsun skutečně znovu ožije a od té chvíle je všude s Nanou.

přehrát episodu


Když Pepe zjistil, že si Teisha přišla pro věci, rozzářil se štěstím. Nabídla mu dva tisíce kreditů a flexikom, což jeho nadšení poněkud zmírnilo, ale jen trochu.

Cestou od Pepeho dorazila zpráva: Milá Teisho Stoyer, gratulujeme Vám k nadprůměrnému výsledku v našem uchazečském testu! Rádi bychom Vás tímto pozvali k osobnímu vstupnímu pohovoru, během něhož se dozvíte veškeré podrobnosti ohledně Vašeho možného zařazení a široké nabídky benefitů. V případě zájmu zde můžete ihned vyřídit všechny potřebné formality. Bude nám velkou ctí, pokud se rozhodnete stát součástí našeho kolektivu.
Zvolte prosím vyhovující termín a potvrďte schůzku zde.
Teisha se usmála a zprávu bez váhání zavřela. Nedokázala si představit, jak se vypraví do centra administrativní čtvrti na pohovor. To nebyla zóna, do které by kdokoliv z její vrstvy běžně zavítal. V nadzemce se jí to ale rozleželo v hlavě a zaregistrovala se. Kromě svého starého způsobu života beztak neměla co ztratit. A ten se po všech těch letech nezdál až tak drahocenný, aby ho nešlo vyměnit za jiný. Třeba ne hned...

Z přemýšlení ji vytrhlo vyzvánění. Volal Ron.
"To je dost, že ses ozval," uznala Teisha.
"Heh. Mám pro tebe skvělej kšeft. Je to velký. Sejdeme se odpoledne ve městě a..." spustil Ron.
"To v žádném případě," usekla ho Teisha.
"Cože? Proč ne?" zarazil se Ron.
"Nikdy neřeším obchod jinak než přes síť," utrousila Teisha stroze. Něco takového by mělo být zjevné.
"No ale... jsem myslel, že potřebuješ práci. Chtěl jsem ti vysvětlit o co jde..." Ron zněl poněkud vykolejeně. Teishe se nezdál být úplně v pořádku.
"Hele, máme dohodu. Tak se drž domluvených postupů a pošli mi to jako vždycky," prohlásila.
"No dobře," souhlasil slyšitelně neochotně Ron a zavěsil.

Trvalo víc než hodinu, než Ron skutečně poslal zadání. Nic zajímavého to nebylo, úplná pitomost. Teisha zaklela, nasadila na práci botnet a vyrazila do baru.

"Tascho!" zvolala Deena hned jak ji uviděla ve dveřích a zuřivě na ni mávala ať jde blíž.
"Co de děje?" divila se Teisha.
"Seš v pohodě?" chtěla vědět Deena.
"To vidíš ne?" nechápala Teisha. "O co jde?"
"To ty řekni mně," odvětila Deena starostlivě. "Ptal se tu po tobě nějakej chlap..."
"Fízl?" zjišťovala Teisha.
"Ten nevypadal na fízla," vrtěla hlavou Deena. "Jsi v průseru?"
"To ještě nevím, asi jo," odtušila Teisha zachmuřeně.
Deena najednou zbledla s pohledem za Teishino rameno.
"Dobrý den, vy jste Teisha, že? Mohli bychom si promluvit?" ozval se za Teishou něčí hlas.
Teishe ztuhla krev v žilách.

Deeně se odkudsi zjevil v ruce taser. Ani ho nezvedla nad úroveň baru - slyšitelné cvaknutí aktivovaného systému bylo dostatečným varováním. Nejblíže sedící štamgast si toho všiml a bez poznámky vstal, aby si přesedl na druhý konec baru.
"Žádný blbosti!" zavrčela Deena bojovně.
"Jen klid," odpověděl nově příchozí, "chci si jenom promluvit."
Teisha sebrala veškerou odvahu a otočila se. "A o čem?"
"Mám pro vás výhodnou nabídku," usmál se poměrně pohledný vysoký muž se zvídavým, ale chladným pohledem.
"Co když nemám zájem?" opáčila Teisha a opětovala mu jízlivý úsměv.
"Jsem si jistý, že budete mít zájem," nenechal se chlapík vyvést z míry a navrhl, aby si sedli ke stolu.

"Máte velké štěstí, že jsem vás našel první," dodal, když se usadili.
"Takže po mě jde ještě někdo další?" odvodila z toho Teisha.
"Samozřejmě," potvrdil vyjednavač.
"Kdo?"
"To není jasné?" podivil se vyjednavač. "Víte v čem je Foxwell namočený, ne?"
Teisha příkývla. "Vím. Vlastně jsem čekala, že pracujete pro něj."
"Kdyby ano, už je dávno po vás. Já jsem pouze vyjednavač. Ale důvody má můj klient stejné jako Foxwell: máte velmi cenné informace."
"Proč myslíte, že je ještě pořád mám?" zamračila se Teisha. "Už jsem dostala zaplaceno."
"Protože vypadáte jako rozumná osoba. A rozumná osoba by si nechala pojistku."
"Jestli na mě někoho Foxwell poslal, tak mi ta pojistka byla k ničemu," ušklíbla se Teisha.
"Naopak," zavrtěl hlavou vyjednavač. "Ty informace jsou teď to nejcennější co máte."
"Pro vašeho klienta?"
"Pro vás také."
"A kdo je vlastně váš klient?"
"Můj klient zastupuje organizaci mocnější než si vůbec dokážete představit," vyhnul se odpovědi vyjednavač.
"To jste mi moc neřekl," upozornila ho Teisha.
"Promiňte, víc nemohu prozradit. Sama určitě tušíte."
"Hm, jak jste mě vůbec našel?" vyzvídala Teisha dál.
"Jen náhodou. Foxwella jsme už nějakou dobu sledovali. Na rozdíl od vás jsme se nedostali do systému, ale všimli jsme si, že se do něj někdo naboural. Nebyli jsme schopni vás vystopovat, jste skutečně dobrá. Jenže kromě toho jsme si také všimli, že Foxwellův flexikom podezřele dlouho mlčí. Spočítali jsme si jedna a jedna a našli jsme vás na záznamu z bezpečnostních kamer dopravního systému. Vytipovali jsme vás z několika osob, které byly ve Foxwellově blízkosti krátce před tím, než ten přístroj někdo vypnul."
Teisha jen zírala.
"To jste stihli tak rychle?"
"Když máte dostatek lidí a prostředků je leccos možné... Bylo nám jasné, že jde o čas. Foxwell vás chce dostat za každou cenu," vyjednavač se odmlčel a pak rychle obrátil téma.
"Mimochodem, zítra máte ve městě domluvenou schůzku, že?" zeptal se nečekaně.
"I tohle víte?" kroutila hlavou Teisha.
"Vědět co nejvíc je podstatou mojí práce," pokrčil rameny vyjednavač. "Můj klient ovládá tu společnost. Dejte mi přístup k datům z SDD, nechte se zítra najmout a zapomeňte na všechny starosti. Zůstanete na živu, budete daleko a v bezpečí a budete mít na dobro zajištěnou budoucnost."
"Takže tohle je vaše nabídka?" zeptala se Teisha vážně.
"Také můžete zůstat trčet tady a naivně doufat, že se z téhle situace nějak dostanete," uvažoval vyjednavač nahlas. "Víte o nějaké další možnosti?"
Teisha zachmuřeně pokývala hlavou. "A jakou mám záruku, že tohle celé není jen trik a bude po mě ve chvíli, kdy vám ty data předám?"
"Řekl bych, že to je otázka důvěry," prohlásil vyjednavač. "Také nemohu vědět, co mi skutečně předhodíte. Co kdybych - na znamení mé důvěry - nejdříve převedl na váš účet půl milionu kreditů?"
Teishe málem vypadla sklenice z ruky. Vyjednavač ji podal svůj komunikátor, Teisha vyplnila číslo účtu a stiskla odeslat.
"Tohle také může být trik," poznamenala. Vyjednavač ji odpověděl pouze trpkým úsměvem. Teisha zkontrolovala anonymní účet, zkopírovala přístupové údaje a pomalu položila datku před vyjednavače.
Vyjednavač se připojil, chvíli procházel data a spokojeně se na Teishu usmál. "Děkuji vám, Teisho. Myslím, že už není důvod, abych vás dál zdržoval. Sbohem." Vyjednavač vstal, otočil se a pokynul na rozloučenou zamračené Deeně, která od baru kontrolovala situaci.
"A nezapomeňte na zítřejší schůzku," dodal ještě na odchodu. "Jsem si jistý, že dostanete skvělé místo."
Teisha ho sledovala než vyšel ze dveří a pak spěšně převedla peníze.
"Očekávám vysvětlení," přisedla si Deena.
Teisha si povzdechla. Během rozhovoru působila klidně, ale teď se jí rozklepaly kolena.


NEZAPOMEŇ! Karhyrium je nejen zásadní pro udržení zdravé rovnováhy ve tvém těle, ale také pomáhá udržovat rovnováhu celého ekosystému.
Řekni svým přátelům a známým, že by neměli jíst nic bez pořádné dávky karhyria!
:: Víc karhyria všem! ::


Ráno Teishe nebylo úplně nejlépe. V noci měla těžké spaní a ještě teď byla docela nervózní, i když do ní biomod pumpoval stabilizátor nálady. Místnost působila cizím, chladným a odtažitým dojmem. Deena trvala na tom, že není bezpečné spát doma. Teisha nebyla zvyklá na přepych a necítila se v luxusním hotelovém pokoji ve své kůži. Dala si sprchu, objednala si expresní donášku nového oblečení, snídani a odvoz.

Několikrát se ji pokusil dovolat Ron, napsal i nevrlou zprávu co se děje. Teisha by se mu ráda nějak pomstila, ale na to už neměla čas.

Když vystupovala z taxíku před komplexem Space Industries & Mining, zaznělo z komunikátoru výstražné zapípání: bezpečnostní systém hlásil narušení. Teisha prošla status. Všechno bylo odpojené, až na to nejmenší čidlo, které bylo tak titěrné, že ani Teisha by ho nenašla. Tohle byla vysoce profesionální práce, žádná obyčejná vloupačka.
Inu, už není cesty zpět, pomyslela si a ohlásila se na recepci.