parent nodes: Human Worlds Database

Glitcher


Server 2861:6221 byl součástí oblasti zvané Karmínové hory a příkladnou ukázkou, jakého kreativního šílenství je čas od času špatně optimalizovaný generátor krajiny schopen. Z husté mlhy halící hluboká, úzká udolí trčely téměř kolmé sloupy tisíců horských vrcholků. Jejich oranžovo-růžové siluety kontrastovaly s kyanovou oblohou. Nad horizontem visely sluncem ozářené obří měsíce. Větve stromů obsypané jásavě žluto-zeleným listím se zvolna pohupovaly v mírném vánku.
Byl rád, že je zase zpátky. Offline svět bylo nudné, šedivé místo bez budoucnosti, ve kterém se pokaždé snažil strávit co nejméně času - nenabízel žádné opravdové možnosti, jak přijít ke slávě, vydělat peníze nebo si alespoň užít zábavu. Ani vzdáleně se nevyrovnal zářivě barevnému spektáklu virtuální reality.
Kernel1024 se spokojeně rozhlédl kolem. Grinderům trvalo celou věčnost, než se téměř neprůchodným krajem Karmínových hor prokousali až ke Vzdušným zámkům. A tam zjistili, že neví, jak se dostat dovnitř. Budovy stály na nepřístupných sloupových horách bezostyšně porušujících fyzikální zákony.
Náhodnému kolemjdoucímu by se mohlo zdát, že celá scenérie má sloužit jako pouhá dekorace, ale grindeři se do Karmínových hor nevydávali náhodou. Dobře věděli, že v utrobách Vzdušných zámků je ukrytá komnata s legendárním Mečem věčného světla. Podle manuálu jsou v celém světě jen tři, ačkoliv zatím se ví pouze o dvou. První se prodal už před lety za nehorázných deset miliónů zlatých - to je jeden milión kreditů v offline měně. O získání druhého exempláře byl pochopitelně hned od začátku velký zájem. Stovky lidí se marně pokoušely najít skrytý vchod nebo jiný vstupní mechanismus. Nakonec grindeři došli k závěru, že žádný není. Většina z nich snažení vzdala po pár týdnech, nanejvýš měsících - lidé, kteří žili z prosívání zrnek písku uprostřed pouště, neměli za potřebí zakysnout. Jejich specialitou byly podzemní labyrinty plné monster, odlehlé vojenské základny, vzdálené tajemné tvrze a horské chrámy. Nic, z čeho nemohli vytěžit nějaký cenný artefakt je nezajímalo. Zato pro glitchery byla legenda o dokonale nedostupné lokalitě jasnou výzvou. Ve hře byla obrovská prestiž. A balík peněz.
Kernel1024 si vyhlédl příhodný balvan, natočil se k němu čelem a zkontroloval na mapě směr. Pak si pod nohy odpálil raketu ze svého Super-Blasteru, typ 634. Rocket-jump proti mizernému koliznímu objektu ho odmrštil za horizont. Během vteřin tak přeletěl asi pětinu mapy. Při dopadu vyryl do země několikametrové koryto, ze kterého pomalu stoupala pára. Po dalších dvou skocích přistál na rozlehlé plošině přímo proti Vzdušným zámkům. Tak jako skalní útvary kolem působily prazvláštně nepatřičně. Jednotlivé komplexy budov nebyly v pravém slova smyslu zámky nebo tvrzemi, i když vzdáleně připomínaly obojí. Za vnějšími zdmi z armatury lešení, trubek a rozvodů vyrůstaly cizí, chaotické formy vytvořené ze známých architektonických prvků.
Chvíli na ně v úžasu zíral, pak si vyměřil směr a udělal další obrácený rocket-jump. Ve vzduchu trefil létavici - podivného místního aeroještěra. Zvíře sotva stihlo zaječet a rozprsklo se na kousky. Náraz ho vychýlil z původní dráhy a tak minul nejbližší z budov asi o dvacet metrů. V poslední vteřině provedl ve vzduchu otočku a vystřelil Ninja-rope. Lanko při napnutí zabzučelo a vytrhlo skobu ze zdi. Kernel1024 zaklel a zřítil se do propasti.
Brnění Aran-203 ho bez problémů ochránilo před následky pádu, což bylo obzvlášť příhodné, protože nejbližší navštívený save point ležel stovky kilometrů daleko. Kernel1024 se vydrápal z kráteru, který právě vyhloubil. Od úpatí jedné ze sloupových hor ho dělila mělká říčka. Zaklonil hlavu. Hora se nad ním tyčila jako gigantická kamenná houba.
Zabralo mu dvacet minut, než našel vhodné místo k odpálení zpět na jeden z okolních vrcholů. Pomyslel si, že je dobře, že nevysílá živě - tuhle část nejspíš ze záznamu vystřihne.
Druhý pokus vyšel výrazně lépe a Kernel1024 přistál přímo na jednu ze střech centrálního komplexu. Při dopadu se kolem něj vznesl oblak úlomků ze střešní krytiny. Rozhodl se rozhlédnout z lepší pozice, jestli neuvidí cestu dovnitř. Vyběhl na hřeben střechy a po něm k nejbližšímu štítu.
Pod ním se rozevřela hlubina protkaná sítí sloupoví, ochozů a přemostění. Trochu se vyklonil, ale dno stejně neviděl. Zvažoval možnosti - jak moc je pravděpodobné, že všechno co vidí, je jen náhodně poskládaná výplň prostoru? Nechtělo se mu bloudit koridory, které dost možná ani nikam nevedou. Na druhou stranu, ať už je dole cokoliv, nemusí to nutně být vchod. A cesta nahoru slibovala velkou ztrátu času. Rozhodl se, že nejprve zkusí prozkoumat plošinu o patro níže. Propletl se mezi dráty a nosníky a skončil na jednom z hlavních ochozů. Nedaleko si všiml dveří. Nijak překvapivě k otevření vyžadovaly autorizaci. Což byla drobnost, protože s sebou nosil univerzální klíč: fialovou kačenku. Nevkusný talisman sice neměl žádnou reálnou funkci - i když by ho po někom hodil, nezpůsobil by žádné zranění - zato ale měl vlastní kolizní objekt a to hodně špatný.
Kernel1024 s kačenkou chvíli poskakoval proti rámu dveří až náhle proskočil skrz. Automaticky přepnul na blaster a jednou ranou vynuloval všechno, co bylo v místnosti. Pak si vzpomněl, že potřebuje NPC, aby prošel zdí. Doběhl k dalším dveřím a ke své nelibosti zjistil, že jsou také zamčené. Prohledal mrtvoly, ale žádnou kartu nenašel. Vrátil se tedy zpátky a vytáhl kačenku.
Další místnost tvořil dlouhý nepříliš široký koridor se dvěma mariňáky uvnitř a Kernel1024 si dal velký pozor, aby je hned nezabil. Vrhnul se na prvního s nožem v ruce, chytil ho pod krkem a stočil se zády ke stěně, kterou hladce prošel na druhou stranu. Vzápětí se propadl do hlubiny, ale skoro okamžitě ho zastavil strop místnosti v nižším patře. Ocitl se v prázdnotě mezi jednotlivými místnostmi - na místě, kam se neměl žádný hráč dostat. 3D model vygenerovaného světa se vznášel uprostřed nicoty v barvách prosluněného dne.
Kernel1024 se snažil si udělat přehled v propletenci chodeb a místností. Ze své pozice toho viděl zhruba tak málo jako když byl venku. Některé stěny nervózně poblikávaly, jiné vůbec nebyly vidět. Vzdálenější objekty vypadaly jako geometrická abstraktní malba. Chvíli přemítal a nakonec se vydal dolů do centrální části. Přeskakoval po přemostěních a výčlencích a pomalu sestupoval níže. Po nějaké době se v okolní rozštěpené geometrii začala vynořovat masivní budova, přesněji její kupole.
Kernel1024 vytušil, že je blízko. Neváhal a odpálil se rocket-jumpem od sloupu do středu vystupující siluety. V letu několikrát vystřelil opačným směrem, aby zvýšil rychlost. Hladce prorazil střechu panoptikonu, strhl s sebou ochoz a pár sloupů a při výbuchu, který po dopadu způsobil, vyrazil skleněné výplně v celé vrchní části.
Bleskově zhodnotil situaci. Spoře osvětlená, hvězdicovitě členěná hala byla plná monster, z nichž některá si pamatoval z mise na Marsu. Uprostřed zahlédl masivní pedestal s jakýmsi oltářem na vrcholu. Dav monster se dal do pohybu. Kernel1024 na nic dalšího nečekal a odpálil atomovku.
Na vteřinu zaváhal a pak přidal pro jistotu ještě dvě další.
Všechno kolem zbělelo.
Trvalo přes půl minuty, než se plně vrátil obraz. Technicky vzato. Prakticky nebylo přes hustý dým vidět na krok.
Kernel1024 zapnul radarové vidění a vyběhl po schodech k oltáři. Tam se zatajeným dechem sledoval jak se před ním zhmotňuje zářící Meč věčného světla. S nataženou rukou udělal krok dopředu a octl se v dokonalé temnotě. Jen na vteřinu, pak se svět znova rozsvítil ve výchozí lokaci. System status hlásil ztrátu kontaktu se serverem.
Sice se zuřivě pokoušel obnovit spojení, ale věděl, že už je příliš pozdě. I kdyby se znovu připojil, systém ho stejně vrátí na poslední save point. Zítra může začít znova.
Kernel1024 si povzdechl a unaveně se odlogoval z konzole.

V offline světě byl očividně pozdní večer. Jako každou sudou středu město ostřelovaly jednotky protiteroristického útvaru. Pár bloků od jeho bytu hořel obchoďák a setmělý horizont ozařovaly výbuchy raket.